Recenze Viník: Jake Gyllenhaal herecky exceluje v naprosto zkopírovaném remaku napínavého dánského thrilleru

Když to uspělo jako zahraniční film, proč to nepoameričtit…

To si pravděpodobně řekli tvůrci snímku Viník, v čele s režisérem Antoinem Fuquou (Equalizer). Toto nové dílo z tvorby Netflixu je totiž přímou kopií dánského thrilleru Tísňové volání z roku 2018. Liší se akorát obsazením a tím, že tady už se mluví anglicky, a tak už američtí diváci nepotřebují k jeho zhlédnutí titulky, což byl pravděpodobně hlavní důvod, proč vůbec tento film vznikl.

Pokud už divák viděl zmíněný dánský originál, viděl už i Viníka a nic ho nepřekvapí.Jinak však žádné jiné ospravedlnění hledat nejde. Děj je vskutku doslovným opisem a v ničem se nevymyká z pohodlných kolejí toho původního. Opravdu. Pokud už divák viděl zmíněný dánský originál, viděl už i Viníka a nic ho nepřekvapí. Pro nováčky však stále půjde o unikátní napínavý thriller, který je navíc velmi kvalitně zpracován.

Z filmařského hlediska totiž nelze tomuto snímku opravdu nic vytýkat. Fuquovi se povedlo za jedenáct dní, a ještě navíc z karantény, vytvořit kvalitní podívanou. Možná tomuto tak bylo i proto, že kopírovat už úspěšný formát není zase tak složité a není k tomu potřeba vynaložit tolik úsilí a umu.

Nemění to však nic na tom, že se beztak celá podívaná veze na výkonu hlavního hrdiny. A toho zde velmi silně ztvárňuje Jake Gyllenhaal. Ten podává kvalitní výkon plný emocí, a jakožto téměř jediná postava, kterou na obrazovce sledujeme, na sebe bez okolků strhává veškerou pozornost a rozkládá svou úlohu do hloubky. Dalo by se však polemizovat o tom, že občas snad až trochu moc přehrává, zvláště v závěru, kdy jeho krokodýlí slzy působí trochu přehnaně a nevěrohodně. Beztak tak však odvádí velký kus práce, za který si zaslouží jen pochvalu. Tu by měla dostat i jeho kolegyně Riley Keough, kterou sice na obrazovce nikdy nespatříme, slyšíme pouze její ustrašený a hysterický hlas, ale i skrz to se jí povedlo přenést spoustu emocí a zdůraznit už tak vyhrocenou atmosféru.

Toto napětí je pak neustále stupňováno nejen skrze herecké výkony (kromě Keough zde zaslechneme mimo jiné i Ethana Hawka, Paula Dano, Petera Sarsgaarda či Davida Castañedu a další), ale i díky mistrnému vyprávění. To umožňuje popustit divákovu uzdu fantazie, veškerá akce je totiž zprostředkována skrze pestré rozhovory, a tak nezbývá než zapojit vlastní představivost. A okolní zvuky, ruchy a nápovědy z dialogů postav napomáhají dotvořit živý obraz. A to stejným způsobem, jako to dělala dánská předloha.

V závěru je tak sice Viník z řemeslného hlediska povedené dílo a kvalitativně mu nic nechybí, avšak nepřináší zhola nic nového, co by už nebylo viděno v původním dánském snímku. Díky tomu je tak existence Viníka zcela neopodstatněná a nepotřebná, zkrátka moc nedává smysl, proč tu vůbec je. Pokud si tedy chcete pustit napínavý thriller z prostředí tísňové linky, jehož veškerý intenzivní děj je zprostředkovaný skrze telefonáty, tak raději sáhněte po skandinávském originálu z roku 2018.

 Tísňová linka, jak vám mohu pomoci?

 Zlato, jsem v práci, teď nemůžu telefonovat!

 Ty kruhy pod očima už moc nejde zakrýt…