Recenze Poslední závod: Poctivost a zapálení mu nechybí, což u českého filmu často nevidíme

Jak se z malého lidského osudu stala smutná legenda.

Téměř 110 let od tragické události při závodu v Krkonoších přichází do kin film, který chce divákům připomenout osud Bohumila Hanče (Kryštof Hádek) a jeho kamarádů Václava Vrbaty (Vladimír Pokorný) a pražského Němce Emericha Ratha (Marek Adamczyk). Jejich příběh byl od té doby prezentován všelijak, především ten Rathův, a Tomáš Hodan jako scénárista a režisér se rozhodl mu napravit reputaci. Možná až moc.

Začínáme rokem 1912, kdy je Hanč suverénním závodníkem v běhu na lyžích, ale do budoucna už se musí víc soustředit na rodinu a její uživení. Jenže by také rád dostál očekávání svého okolí, a ještě jednou reprezentoval národ ve sportu, který miluje. V prvním plánovaném závodu, který Němci nebojkotují a mohou tak porovnat síly. Vítězství Čecha je v napjaté atmosféře nezbytné a nikdo jiný, než Hanč nejspíš nemá naději. Rozpolcenost a také obyčejnost hlavního hrdiny je něco úplně jiného než jeho ztvárnění ze Synů hor (1956), kde byl Hanč jakýsi polobůh, před kterým i soupeři padali na kolena obdivem nad jeho sportovními výkony a ryzím charakterem. Poslední závod na něj hledí jako na normálního člověka, od kterého má každý v jeho okolí vysoká očekávání, takže není divu, že mu je nejlíp samotnému v přírodě, daleko od všech.  

Hory jsou nevypočitatelné.Hory jsou nevypočitatelné, a to nemusíme zrovna lézt na Mount Everest. Dnes, když se vydáváme do hor, tak jedině kompletně obaleni v merinu, softshellu a nepromokavých materiálech. O to působivější (a šílenější) je jízda v košilích a kabátech na něčem, co má do dnešních lyží dost daleko. A i když herci trénovali, stále jejich snažení nevypadá jako příliš elegantní sport, takže je jasné, že běh na lyžích tehdy vyžadoval extrémní porci nadšení. Úsměvné je pohlédnout do zákulisí, jak vypadaly tehdejší přípravy na závody. Kondička se udržovala během s nůší, taktika byla v závodění novotou. O speciálním stravování a výživových doplňcích nemůže být ani řeč, člověk si dal buchtu jako každý jiný den. Jenže nadšení a odhodlání se brzy střetává s realitou. Ani se nenadějeme a z napínavého závodu v závějích blyštivého sněhu se stává boj o úplně něco jiného, a to zcela náhle. To může diváka překvapit, ale takhle přesně to v horách chodí. Natáčelo se v autentických podmínkách, i když co si budeme nalhávat, globální oteplování s touto autenticitou udělalo svoje. 

Je tu tolik příběhů, že se z Posledního závodu úplně nepovedlo udělat provázaný, harmonický celek. Nakousne hodně témat, ale nemůže se všem věnovat pořádně. Jen dokazuje, že by materiál vystačil na minisérii. O to více asi překvapí, že Hodan zabrousí i do 50. let, sleduje staršího a zapomenutého Ratha (Oldřich Kaiser), a hledá tu paralely. Skoro nadhazuje, že by pro Emericha bylo lepší, kdyby tenkrát zůstal v horách se svými kamarády. 

Slovník uslyšíme dost současný, takže je nám lidsky bližší, ale tím obtížnější je pro film připomínat nám, jak jiným životem tehdy lidé žili, mnohem prostším, chudším, a český národ byl v úplně jiné situaci. Samozřejmě pár střetů s Němci či ochotnické divadlo nám to přiblíží, ale jelikož film přeskakuje také o pár desetiletí dopředu a snaží se vystihnout i atmosféru padesátek, už to narušuje náš celkový dojem. Především ale snímek trochu zapomene na Vrbatu a snaží se to velmi dramaticky dohnat v závěru, což působí dost kostrbatě. Ani postava Hančovy ženy (Judit Bárdos) nemohla podivný konec zachránit. Přese všechny výtky a určitou neohrabanost je snímek velice vkusný a poctivý. 

Mužské přátelství, sport a talent, nevypočitatelnost hor, politika a národní hrdost, zodpovědnost za rodinu. To je spousta témat, do kterých se Poslední závod musí zakousnout, ale plně se neponoří ani do jednoho z nich, takže s jakým dojmem máme odcházet z kina, to není jisté. Ovšem jasné je, že proces jeho vzniku byl velice náročný pro celý štáb a herecké osazenstvo a všichni do něj museli jít srdcem. A přesně to si příběh Hanče, Vrbaty a Ratha zasloužil.

„Domů, do Prahy, do Podolí, do pr… to je mi zima!“

„Zima, dědečku Mrazíčku!“

Spousta z nás by dala přednost spíše svařáku na terase hotelu.

75%

Poslední závod

Mužské přátelství, sport a talent, nevypočitatelnost hor, politika a národní hrdost, zodpovědnost za rodinu. To je spousta témat, do kterých se Poslední závod musí zakousnout, ale plně se neponoří ani do jednoho z nich, takže s jakým dojmem máme odcházet z kina, to není jisté. Ovšem jasné je, že proces jeho vzniku byl velice náročný pro celý štáb a herecké osazenstvo a všichni do něj museli jít srdcem. A přesně to si příběh Hanče, Vrbaty a Ratha zasloužil.

• Hodnocení