Recenze France: Začíná vyhoření tam, kde končí profesionalita? Bruno Dumont o těžkostech slávy a novinařiny s fenomenální Léou Seydoux
(Foto: 3B Productions)
Nepodcenit duševní zdraví.
Filmů o novinařině a žurnalistice se vždy točilo jako šafránu. Novinářské prostředí navzdory nesporné atraktivitě a nesčetně mnohým příběhům a kauzám drží scénáristi víceméně pod pokličkami. Kontroverzní francouzský režisér Bruno Dumont se ale do mediálních vod sebejistě a s rozvahou pouští a ve svém novém počinu France představuje divákům náročný náhled do života novinářky francouzské soukromé televize.
Dumont je v rámci francouzské kinematografie přinejmenším rozporuplnou osobností. Otvírá pro národ palčivá témata, a to mu mnozí nejsou schopni odpustit.
Titulní hrdinka France má všechno, co obyčejný člověk může chtít. Je nejsledovanější moderátorkou a reportérkou v zemi, má velký byt, relativně spokojené manželství a syna. Jak už to ale bývá, nic netrvá věčně – po autonehodě a pár bulvárních skandálech se životní hodnoty novinářky začnou rozpadat před očima. Vyhořelá France hledá všemožnými způsoby cestu zpět k sebepřijetí, nejdřív ale musí pochopit, že život podle plánu nikdy nepojede a bez vhozených klacků pod nohy se mu tak ani nedá říkat. A musí to zjistit tím nejbolestivějším způsobem.
Před hodnocením klasických kinematografických faktorů je nutno Dumontovi připsat chválu za poměrně zásadní věc – bez skrupulí otevřeně popisuje moderní novinářské postupy. Francouzský mediální systém má do toho českého trochu dál (u nás je popularizace a bulvarizace novinářů ojedinělá), principy televizní žurnalistiky jsou však z technického hlediska velmi podobné, a divákům tak poskytne náhled, jak vlastně příprava moderování zpravodajských relací, publicistických debat či reportáží v terénu vypadá. Což je cenný krok k budování větší důvěry v média, v dnešní době tolik potřebné věci.
Dramatičnost v těžkých chvílích televizní moderátorky vizuálně tahá Dumont do podivně krajních mezí. Ústředním motivem krize je zde pláč, který sice do vyznění sedí v pořádku, režisér většině emotivních scén ale předchází podivnými statickými záběry na hlavní hrdinku či důležitý motiv, který místo gradace atmosféru spíše umrtví, a pocit soucitu tak v průběhu lehce odezní.
Protahování záběrů má určitý smysl v zobrazování příprav žurnalistických výstupů a reportáží. I u nich při zacházení do odbornější roviny může snímek působit příliš pomalým tempem. Film také tratí na místy nepochopitelných rozhodnutí ve scénáři – začlenění setkání France se smrtí do filmu působí vykonstruovaně a uměle, oproti ostatním krizovým motivům, kterým hrdinka čelí, má navíc nepochopitelně marginální dopad. Ono setkání je ale ve filmu vyobrazeno syrově a drsně – lze tak ocenit zamyšlení nad způsoby, jakým média s tímto konceptem pracují a zda je to správně.
Jednoznačně největší pozitivum ale filmu dává představitelka hlavní hrdinky Léa Seydoux.Jednoznačně největší pozitivum ale filmu dává představitelka hlavní hrdinky Léa Seydoux. Ještě před několika lety bývala za své herecké výkony šestatřicetiletá Francouzska často kritizována (a to i po výkonu v erotickém dramatu Život Adele), zde ale předvádí sebejisté a osobní vystoupení. Díky ní je France opravdu věruhodnou novinářkou, která se snaží akceptovat fakt, že i jako profesionál se nemusí bránit emocím, což je v současnosti zásadní myšlenka.
France není dokonalým filmem, ani nejlepším francouzským počinem posledních let. Pečlivost a cit, jakým přistupuje k zobrazení televizní žurnalistiky v kontrastu s kritikou francouzské společnosti v osobní linii hlavní hrdinky je ale přinejmenším chvályhodný postup. Širokou veřejnost Dumontova novinka pravděpodobně příliš nezaujme, nutno ale dodat, že stejně jako minulé počiny na ni režisér necílí. Je to ale škoda, v době úpadku důvěry v média by se široké zacílení hodilo víc než dost.
Sledujete zpravodajskou relaci s Léou Seydoux.
Poučíme se, jak se točí reportáže v terénu.
Po havárce selfíčko.
France
France není dokonalým filmem, ani nejlepším francouzským počinem posledních let. Pečlivost a cit, jakým přistupuje k zobrazení televizní žurnalistiky v kontrastu s kritikou francouzské společnosti v osobní linii hlavní hrdinky je ale přinejmenším chvályhodný postup. Širokou veřejnost Dumontova novinka pravděpodobně příliš nezaujme, nutno ale dodat, že stejně jako minulé počiny na ni režisér necílí. Je to ale škoda, v době úpadku důvěry v média by se široké zacílení hodilo víc než dost.
- Hodnocení