Recenze: Střídavka nepřináší nic objevného, i přes to však nepatří ke dnu současných českých komedií

Rozvedené rodiny to nikdy nemají jednoduché.

Na to sází i nejnovější snímek z režie Petra Nikolaeva. Jeho tvorba by se mohla rozdělit do dvou kategorií, tou první jsou seriózní a propracovaná historická dramata jako Lidce nebo Příběh Kmotr, druhou jsou lehké české komedie tipu Vybíjená nebo Báječná léta pod psa. Asi nebude moc těžké uhádnout, do které skupiny se řadí Střídavka. A ta překvapivě patří mezi jedny z těch mírně povedenějších a méně trapných současných českých komedií.

Střídavka, pod jejímž scénářem se podepsala Lucie Konečná, vypráví příběh rozrostlé rodiny čítající několik rozvedených párů, a ještě více dětí. Rozvedení rodiče mají problém domluvit se, kdy má kdo na starosti ratolesti, a tak potřebují plán. Plán, jak přežít současné i minulé partnery, všechny děti v rodině, ať už jsou vlastní nebo ne, a jak se v tom všem neztratit a udržet si zdravý rozum. Jenže život nelze jen tak lehce naplánovat, ten si totiž často dělá, co chce a kdy chce.

Příběh je poměrně simplicitní, i když chvílemi zmatečně vyprávěn.Příběh je poměrně simplicitní, i když chvílemi zmatečně vyprávěn. Především na začátku skáčou tvůrci nepřehledně z jedné linky a postavy na druhou, ve snaze v co největší rychlosti představit protagonisty, avšak jejich úsilí působí v závěru chaoticky. Je to škoda, neboť v jádru je představena sympatická zápletka postavená na rodinné dynamice, se kterou se mohou mnozí ztotožnit. Ponechme stranou, že je děj chvílemi dost předvídatelný a plný klišé (těhotná teenegerka, jeden z párů je od druhé třetí smutný a rozhádaný, miminko s vysokou horečkou apod.), od české komedie totiž nelze čekat nic intrikantního.

Ono to zde ale zas tak nevadí, protože snímek i přes to baví a nabízí kupodivu solidní humor, který nepůsobí vždy úplně křečovitě, jak to většinou bývá. Prohlížení nevhodných věcí při skupinovém callu přes Skype či lapálie při vyzvedávání dětí ze školy, je vtipné a člověk se u toho necítí trapně za herce.

A ti také odvádí relativně solidní kus práce. Nejvýraznější je bezesporu Jitka Čvančarová coby otrlá matka rodiny s dredy, která má jedny z nejlepších hlášek a momentů ve filmu. Čvančarová podává solidní výkon, kterým rozhodně neurazí. Obstojní jsou i její kolegové, zejména Martin Hofmann či Jiří Vyorálek. Oba jsou charismatičtí a jejich přednesy jsou výrazné. Naopak o něco slabší jsou bohužel Anna Polívková a Kristína Svarinská. Zejména Svarinská svým výkonem příliš neoslní, a spíše je křečovitá a tlačí moc na pilu. Polívková zase neodvádí nijak zásadně špatnou práci, spíše jen předvádí to, co vždy a nepřináší nic moc nového, co bychom u ní už neviděli. Za zmínku určitě stojí i dětská část obsazení, mladí herci podávají dobré výkony a se svými zkušenějšími kolegy si na plátně rozumí.

Kategorií sama pro sebe je Eva Holubová jako popletená demencí trpící babička. Holubová podává na jednu stranu silný výkon, kdy v momentech prozření má její babička s vnučkou Svarinskou opravdu dojemné a trochu hlubší scény. Na stranu druhou tu pak však je Holubová jako senilní stará paní, která se koupe ve vaně pro porody, utíká saniťákům nebo schovává mobil do dózy pro sušenky. V těchto okamžicích Holubová moc nebaví, i když by měla, a působí spíše otravně, nuceně a nevtipně, což je škoda. Rozhodně to ale není vinnou herečky, ta se snaží, avšak nohy podkopává mísy trochu pokulhávající scénář, který tak nějak neví, co s její postavou udělat a neohrabaně si utahuje ze stařecké demence, bez níž by se vlastně tato postava úplně obešla. Komedie však musí být komedií za každou cenu.

Scénář Lucie Konečné však pokulhává na více místech. Je zde například představeno několik zdánlivých zápletek, které jsou však zvláštním způsobem vyřešeny/přehlédnuty, jako třeba zraněné koleno Čvančarové, kvůli kterému se musí o její synátory starat bývalý manžel Hofmann a jeho těhotná partnerka. To však trvá tak den-dva, a pak jsou děti zpátky u matky a jejího nového manžela, jako by se vlastně nic nedělo a Čvančarová zdatně hupká okolo s berlemi. Jednou z dějových linek je i nadcházející amatérský zápas v rugby, na které Hofmann připravuje ženský tým (a občas trénuje i juniory). Není nám k tomu poskytnut žádný background (proč zrovna rugby, které není zrovna nejčastějším českým sportem, či proč je nadcházející zápas tolik důležitý atd.), a tak se veškeré scény na hřišti zdají matoucí, jako by snad tvůrci chtěli zapojit do filmu nějaký neobvyklý sport a tohle bylo to nejlepší, co je napadlo.

V závěru je Střídavka poměrně solidní komedií, která se rozhodně neřadí ke dnu českých komedií, kam by spadala Ženská na vrcholu, Chlap na střídačku a podobné kousky. Ne, Střídavka je oproti tomu ještě docela ucházející a slušná podívaná, s humorem, který často i baví tam, kde má. Skvělou oporou jsou i herci, kteří odvádí solidní výkony a drží tak celý příběh pohromadě. Ten je chvílemi chaotický, chvílemi sympatický. V závěru ale neurazí a působí jako fajn letní oddechovka.

Je to romantik srdcem i duší.

Co sis zase zapomněla, prosím tě?!

Siri, kde mám mobil?

60%

Střídavka

V závěru je Střídavka poměrně solidní komedií, která se rozhodně neřadí ke dnu českých komedií, kam by spadala Ženská na vrcholu, Chlap na střídačku a podobné kousky. Ne, Střídavka je oproti tomu ještě docela ucházející a slušná podívaná, s humorem, který často i baví tam, kde má. Skvělou oporou jsou i herci, kteří odvádí solidní výkony a drží tak celý příběh pohromadě. Ten je chvílemi chaotický, chvílemi sympatický. V závěru ale neurazí a působí jako fajn letní oddechovka.

• Design