Recenze: Premiantka neoslní nevhodně zobrazeným vztahem ani bohatým snobským slovníkem

Když středoškolačka jako semestrální práci napíše porno.

Tak by se docela zkráceně dala popsat Premiantka. Odvíjí se v ní příběh ambiciózní středoškolačky Cairo Sweet. Tu cosi přitahuje k jejímu charismatickému učiteli literatury a spisovateli panu Millerovi. Dynamika jejich vztahu se však navždy mění od okamžiku, kdy od něj Cairo dostane za úkol napsat pololetní práci. Cairo pojme zadání po svém a odevzdá bravurně napsaný explicitní text, který je náhle oba zatáhne do složité sítě vášně a intrik. A tak mizí veškeré hranice a žačka a profesor se musí postavit svým nejtemnějším stránkám.

Celovečerní debut režisérky a scenáristky Jade Halley Bartlett se tak potýká s poněkud ošemetným tématem. Centrem dění je totiž vztah studentky maturitního ročníku a jejího profesora. Je to velmi choulostivá problematika a Bartlett s ní nenakládá úplně nejopatrněji. Na to, že jde o film, který režírovala a ke kterému napsala scénář žena, tak tuto problematiku uchopuje opravdu zvláštně a nerozvážně. Mladou ženu staví do role predátora a její společensky i věkově seniorní mužský protějšek vykresluje jako oběť (i když by on měl mít rozum a tuto záležitost utnou už v jejím jádru). Je to nanejvýš zvláštní a divák neví, co si z tohoto pojetí odnést.

Co pak zarazí už od samého začátku je narace. A ta pokračuje celým snímkem a neustává, ač by si to divák občas trochu přál. Po chvíli totiž začne vyprávění z pohledu hlavní hrdinky být mírně otravné. A nepomáhá ani fakt, že vypravěčkou je Jenna Ortega, čímž snímek trochu evokuje seriál Wednesday. Jako by snad neuměli mladou herečku obsadit do jiné role. Je to smutné a iritující. Navíc coby diváci opravdu nepotřebujeme slyšet každý myšlenkový pochod protagonistky. Jediný zajímavý a účelný vypravěčský prvek je moment, kdy obě hlavní postavy předčítají onu ústřední peprnou povídku a jejich narace se protnou. To je poměrně efektní a opodstatněné. Jinak nás však tvůrci mohli věčného voiceoveru skutečně ušetřit.

Podobně iritující je i jazyk, kterým postavy mluví. Bartlett se ve svém scénáři z nějakého důvodu snaží neustále používat ty nejobšírnější a nejobskurnější výrazy. Postavy tak evidentně mají vyznívat pompézně a sofistikovaně. Efekt to má ale v realitě takový, že protagonisté působí šíleně snobsky a namyšleně. A dialogy nerealisticky. Normální lidé takhle zkrátka nemluví. A středoškoláci už vůbec. 

Postavy nepřestávají mluvit. Neustále mají potřebu něco komentovat, diskutovat a rozebírat.Toto vyjadřování podporuje i fakt, že jde o velice konverzační drama. Postavy nepřestávají mluvit. Neustále mají potřebu něco komentovat, diskutovat a rozebírat. A to oním zmíněným pretenciózním jazykem, což dodává snímku skutečně snobský a domýšlivý nádech. V důsledku tak snímek nevyznívá moc sympaticky.

Kromě toho je jazyk i celá podívaná poměrně explicitní. A na začátku filmu by k tomu mělo předcházet varování. Dobře, samotné scény sice nejsou nějak vizuálně výrazné, ale to co nasvědčují je dostatečně všeříkající. A použitý jazyk a výrazy také nejsou úplně nevinné. Navíc vztah středoškolačky a jejího profesora je samo o sobě dosti ožehavé téma, které může u obecenstva vyvolat různorodé reakce. 

Což ostatně vyvolá. Neboť, i když je celá podívaná dost intenzivní, nechybí v ní však překvapivá dávka humoru. Ten je převážně osvěžující a příjemný. Najde se tu však i spoustu momentů, u kterých nevíme, jestli se upřímně smát nebo se za postavy i herce stydět. 

Kromě toho jde ale o kvalitně natočený film, co se produkce a kinematografie týče. Najdeme tu spoustu vizuálně výrazných záběrů. Počínaje úvodní scénou s protagonistkou kráčející temným lesem až po rádoby romantickou scénu v dešti, u které není jasné, jestli jde o pouhou fantazii nebo se skutečně odehrála.

Tvůrci se také z nějakého důvodu nemohou ubránit zpomaleným momentům. Tzv. slow-motion scén je tu opravdu přehršel a působí strašně kýčovitě. A nejen díky těmto zpomaleným scénám je celý film poněkud zdlouhavý.  Na to, že má pouhých 90 minut, je vyprávění opravdu unylé a statické. Celý děj se strašně vleče a postrádá jakoukoliv dynamiku, což je škoda.

V neposlední řadě je tu pak herecké obsazení. Martin Freeman podává silný a výrazný výkon plný emocí coby morálně vadný profesor Miller, který sám neví, co chce. Freeman tuto jeho rozpolcenost ztvárňuje věrohodně a s lehkostí sobě samou. Povedený přednes má i Jenna Ortega, která ale jaksi zdánlivě spadla do tzv. typecastingu. Zdá se, že jí po Wednesday nedokážou studia obsadit do jiné role než do temné náladové puberťačky. Její Cairo Sweet je až moc podobná Wednesday, a to od narace až po gotický vzhled. A je to škoda. Neboť Ortega má dostatečný rozsah a má navíc, ale očividně se zacyklila u těchto podobných rolí.

Za zmínku pak stojí i zbytek obsazení. Co do počtu postav se totiž jedná o docela kompaktní snímek. Kromě dvou hlavních tu pak najdeme ještě další čtyři – Millerovu manželku, kamarádku Cairo, dalšího profesora a ředitelku školy. Podívaná tak díky tomu působí poměrně divadelně. Všichni zmínění pak odvádí skvělý kus práce, zvláště pak Gideon Adlon jako Caiřina kamarádka, která podává skutečně silný a výrazný výkon a pouze její postava má nějaký charakterový posun.

Dohromady je tak Premiantka upovídané konverzační drama, které se i přes svou krátkou stopáž strašně vleče. Statičnosti nepomáhá ani neustálá narace, která je spíše otravná nežli užitečná. Výrazným prvkem je také konstantní využívání velkých pompézních a zdobivých slov. Tvůrci se tak očividně snaží znít strašně chytře, ale v závěru se díky tomu postavy prostě nebaví jako normální lidi a iritují svým snobstvím. Vrcholem je pak uchopení #metoo tématiky a vztahu dospělého profesora s jeho pubertální žačkou. Ten je zprostředkován krajně nevhodně a zmateně. Jako diváci zkrátka nevíme, co si z toho odnést. A je to škoda, neboť snímek měl potenciál (i díky obsazení), ale tvůrci ho bohužel nenaplnili.

Je tohle sen nebo realita? To se nikdy nedozvíme!

Řešil vraždy, pokořil draka a pomohl Avengers, ale tohle je jeho zatím nejtěžší úkol: odolat puberťačce.

Milý deníčku, proč má stále nutkání něco vyprávět?

45%

Premiantka / Miller's Girl

Dohromady je tak Premiantka upovídané konverzační drama, které se i přes svou krátkou stopáž strašně vleče. Statičnosti nepomáhá ani neustálá narace, která je spíše otravná nežli užitečná. Výrazným prvkem je také konstantní využívání velkých pompézních a zdobivých slov. Tvůrci se tak očividně snaží znít strašně chytře, ale v závěru se díky tomu postavy prostě nebaví jako normální lidi a iritují svým snobstvím. Vrcholem je pak uchopení #metoo tématiky a vztahu dospělého profesora s jeho pubertální žačkou. Ten je zprostředkován krajně nevhodně a zmateně. Jako diváci zkrátka nevíme, co si z toho odnést. A je to škoda, neboť snímek měl potenciál (i díky obsazení), ale tvůrci ho bohužel nenaplnili.

• Hodnocení