Recenze: Matka v trapu je překvapivě solidní i milá podívaná, která má však hodně daleko od komedie

Tahle matka toho měla dost.

A tak se rozhodla utéct od své rodiny. Tohle neuvážené rozhodnutí podnikne Sylvie, hlavní hrdinka snímku Matka v trapu. Sylvie je spořádaná matka, manželka, zaměstnankyně a dcera. To se však jednoho dne změní. Dennodenně na ní totiž všichni spoléhají a berou ji jako samozřejmost – ať už jde o žehlení synových problému ve škole, na které je téměř vždy bez opory manžela, nebo misogynní chování jejího šéfa v práci, Sylvie se zkrátka cítí nedoceněná a bez podpory. A tak od svých problémů uteče. Shodou okolností potkává v ten správný okamžik bohémskou taxikářku Annu, která jí poskytne potřebné zázemí. Ženy se postupně sbližují a odkrývají problémy, se kterými se potýkají ve svých životech a jimž se musí konečně postavit čelem.

Jenže, to naše hlavní hrdinka vlastně moc nedělá. Spíše od svých problémů utíká – to je celá premisa filmu. Ano, pointou je, že se jim nakonec musí postavit a dát svůj život do pořádku, ale to, jak k tomu dospěje je krajně problematické a trochu zvláštní. Celý její úprk je vlastně velmi unáhlený a počínání takové zbrklé. Čekali bychom, že k takovému drastickému rozhodnutí, jako je odejít na čas od rodiny, povede sled nějakých událostí, že to bude kulminovat, ale ono ne. Žádné gradace se předtím nedočkáme, stačí jeden synův průšvih ve škole, manžel nezvedající telefon a blbý den v práci, to je všechno. A naše Matka v trapu se vydává na cestu za sebepoznáním, protože už toho má prostě dost.

Všechny postavy tu prochází seberozvojem a mají zkrátka propracovaný tzv. character growth.Ano, máme to chápat tak, že takto je to v jejím životě pořád a tenhle byl už jen poslední kapkou v přeteklém poháru její trpělivosti, ale celé to díky tomu působí tak nějak nezaslouženě. Na druhou stranu je však pak její postupný růst znatelný a závěr snímku už velmi zasloužený, to se musí nechat. Všechny postavy tu prochází seberozvojem a mají zkrátka propracovaný tzv. character growth. V tom film i jeho tvůrci naprosto září, Uljana Donátová, autorka knižní předlohy a spoluscenáristka, zkrátka umí napsat přesvědčivé a uspokojující postavy. 

Škoda však samotné premisy. Je totiž úprk před starostmi a problémy opravdu to správné řešení? Tak to Donátová spolu s režisérkou Hanou Hendrychovou prezentují. Samozřejmě, kýžená pauza a najít si čas sám pro sebe je vždycky dobrá věc, ale důležité je na to jít s rozvahou. Hlavní hrdinka se naopak chová velmi neuváženě, a tak trochu trestá i své nevinné děti za své osobní problémy a špatný vztah s jejich otcem. Nepomáhá ani to, že je zobrazeno, jak děti po odchodu matky psychicky trpí, zvláště mladší dcera, která si to vše vyčítá. A tohle není nikdy více rozvinuto, Sylvie se svým dětem nikdy neomluví za to, že je opustila. Zkrátka na to, že se film jmenuje Matka v trapu, tak hlavní hrdinka nedává úplně nejlepší mateřský vzor.

Jinak však jde o vcelku povedený film, zvláště na současné české poměry. Ono možná pomáhá i to, že nejde o čistou komedii. Je to tak. Ač se Matka v trapu ve všech trailerech prezentuje jako zábavná komedie, tak má od ní docela daleko. Je to spíše dramedie s důrazem na onu dramatickou část. V mnoha ohledech totiž scénář řeší poměrně těžká a neveselá témata – manželskou krizi, deprimovaný stav hlavní hrdinky nebo zlomené rodinné vztahy druhé postavy. V závěru je snímek hořkosladký a melancholický, takže žádnou potřeštěnou komedii nečekejte.

Ale pár veselých okamžiků se tu sem tam najde a překvapivě jde o docela civilizovaný humor, který převážně baví. Ano, občas se tvůrci neubránili klasické křeči, ale v zásadě jde o jemné komediální prvky, které neurazí. A ve víru současných českých komedií jde v tomto ohledu víceméně o ojedinělost. Pobaví především scény v Sylviině práci – reklamce. Tvůrci naprosto přesně vystihli atmosféru kreativní PR agentury od neustálého využívání anglicismů, jako je work flow, brief nebo třeba company culture, až po obecné chování a mentalitu jejich zaměstnanců.

Bezesporu nejkvalitnější částí celé podívané je herecké obsazení. Petra Hřebíčková odvádí velký kus práce a podává silný emocionální výkon. I když jako hlavní hrdinka by mohla být trochu výraznější, tak je její přednes věrohodný. Skvělou oporou je jí pak Lenka Vlasáková jako taxikářka Anna. Vlasáková je, na rozdíl od Hřebíčkové, výrazná a její postava baví. Ovšem nejsilnější výkon podává Jana Švandová jako matka hlavní hrdinky Sylvie. Jde sice o menší roli, ale Švandová si svým přednesem osvojuje každou scénu, ve které se nachází. Dobrou práci odvádí i Matyáš Svoboda a Valerie Vachková jako děti hlavní hrdinky, kteří se ukazují jako nadějné mladé talenty.

Co se týče mužských rolí a postav, tak ty jsou bohužel trochu upozaděné. Je to zkrátka především ženským film. Většina chlapů je zde ztvárněná v ne moc pozitivním světle – jako moulové, sukničkáři a misogyni (snad jedině s výjimkou Marka Němce jako bratra Anny). A tak, ač zmíněný Němec, Jaroslav Plesl i Bohumil Klepl podávají solidní výkony (zvlášť Klepl pobaví), tak z nich zas tolik nemáme.

V neposlední řadě pak stojí za zmínku i hudební doprovod, za nímž stojí Petr Malásek. Jeho skladby dobře dotvářejí celkovou melancholickou atmosféru filmu. Odráží se v nich trochu i duševní stav hlavní hrdinky a s tím, jak se vyvíjí, tak graduje i soundtrack.

Dohromady je Matka v trapu poměrně slušným počinem. Samotná premisa je trochu na pováženou a chování hlavní hrdinky už od začátku není moc racionální. Zničehonic utéct od rodiny (i když vás její chování štve) je prostě zvláštní a v tomto případě nezasloužené, protože k tomu nevede žádný větší konflikt. Skoro to působí, jako by kus filmu chyběl. Za pochvalu však stojí herci, zvláště pak Hřebíčková v hlavní roli, která podává kvalitní výkon. V závěru tak nejde o nic objevného, ale na české poměry na docela solidní příjemnou podívanou, která rozhodně neurazí. 

Jako z reklamy na aviváž.

Hmm, mírně nasládlé, odstáté ve spíži.

Nedáme si brainstorming? Ten vyřeší všechno!