Tihle pavouci vám nedají nadpřirozené síly.
Ba ne, to spíš naopak. S těmihle osminohými příšerkami nechcete přijít do střetu. Tomu se však bohužel nevyhnou obyvatelé jednoho baráku uprostřed francouzského sídliště. Třicetiletý Caleb sem totiž, díky své oblibě s exotickými zvířaty, přitáhne prudce jedovatého pavouka. A ten se začne rapidně množit a ukáže se jako větší (doslova) problém, než mohl kdo očekávat. Celá budova se tak mění v pavučinovou past a naši hrdinové z ní musí uniknout, než bude pozdě.
Zabijte to ohněm a srovnejte se zemí, to si řekne divák tohohle hororu opakovaně při jeho sledování. Režisérovi a spoluscenáristovi Sébastienu Vaničekovi se totiž podařilo vytvořit nesmírně odpudivou a husí kůži nahánějící podívanou. Po zhlédnutí Havětě totiž máme nějakou dobu pocit, že po nás neustále něco leze a všechno nás svědí. Snímek skutečně v divákovi vyvolává nepříjemný pocit, čímž úspěšně dociluje svého záměru.
Jeho horor je totiž povedený v mnoha ohledech, protože jeho hrozba, ač je mnohonásobně zveličená, je vlastně velmi reálná.A toho všeho ve svém celovečerním debutu Vaniček docílil poměrně elegantně. Jeho horor je totiž povedený v mnoha ohledech, protože jeho hrozba, ač je mnohonásobně zveličená, je vlastně velmi reálná. A to je na ní to nejděsivější. Strach z pavouků má kdekdo, takže tvůrci si dobře hrají s něčím, co už je z podstaty věci nepříjemné a pro mnohé strašidelné, takže k vylekání diváka nepotřebují mnoho.
Je to jednoduchý a efektivní způsob, jak z obecenstva vylákat strach a napětí bez použití překombinovaných démonů a duchů s nejasnými záměry, jak to to bývá ve většině současných hororů. Francouzští filmaři zde zkrátka výběrem svého osminohého antagonisty vytvořili autenticky děsivou a nepříjemnou podívanou a ve výsledku velmi povedený horor, od kterého by se mohli mnozí učit.
Pointu dobře pomáhají prodat i kvalitní vizuály a neotřelá práce s kamerou. Efekty jsou skutečně působivé a vizuální zpracování pavouků a pavučin autenticky úzkostné. To pak doplňuje neonové zelené a oranžové světlo slabě prociťují černou tmou a osvětlující hlavní padouchy filmu. Vizuální stránku doplňuje i hravá kamera, která se všelijak protáčí a nabízí závraťovité spirálovité záběry.
Kromě vizuálu stojí za pochvalu i zvukový doprovod. Ten je správně hororový. Skvělý je neustálý motiv bzučení a cvakání klepet, který dobře navozuje hmyzovitou atmosféru filmu. Samotný soundtrack je pak moderní a obsahuje spoustu francouzského rapu, což trochu vytrhuje z hororové podívané. Na druhou stranu však tyto skladby sedí do celého zasazení hlavních postav, které jsou očividně převážně míšenci či černošská menšina.
I tato stránka je ve filmu poměrně dobře prozkoumána. Není to jen jednoduchý sled lekaček, ale snímek má příběh, pointu a jeho postavy hloubku. Ve středu dění je totiž vztah Caleba a jeho sestry, který se odcizil po smrti jejich matky a jejich skupinky přátel, která se od Caleba vzdálila, společné dobrodružství a boj o život je však opět neskutečně sblíží. Stejně tak je blíže představena komunita uvnitř panelového domu, takže když začnou jeden po druhém umírat, cítíme aspoň něco.
Tomu napomáhají i herecké výkony. Théo Christine podává věrohodný výkon. Všechny jeho emoce mu věříme, a i když není typickým protagonistou, tak mu prostě fandíme. Skvělý je i zbytek obsazení a jejich strach z osminohých příšer autentický. V některých scénách se však zdá, že herci trochu přehrávají a celá situace je zbytečně vyhrocená, což trochu irituje. Na druhou stranu, většina skutečných střetnutí s pavouky je prostě taková, vyhrocená a příliš emocionální.
V závěru je Havěť překvapivě povedeným francouzským hororem, který si skvěle a efektivně hraje se svými hlavními záporáky. A právě v tom je to kouzlo, Vaniček a spol. využívají k vylekání klasického osminohého nepřítele všech domácností. Diváky tak jednoduše vyděsí a z obytného domu vytvoří skrze příběh i kvalitní vizuály tzv. haunted mansion. Vaniček zkrátka ve své prvotině dobře prodává svůj hororový námět a vytváření skvěle hrozivou a husí kůži nahánějící podívanou.
Tenhle drobeček přece nemůže napáchat takovou škodu.
Z tohohle obytného domu však poměrně rychle udělá dům hrůzy.
Jedinou možností, jak s pavoučí armádou bojovat, je oheň.
Havěť / Vermines
V závěru je Havěť překvapivě povedeným francouzským hororem, který si skvěle a efektivně hraje se svými hlavními záporáky. A právě v tom je to kouzlo, Vaniček a spol. využívají k vylekání klasického osminohého nepřítele všech domácností. Diváky tak jednoduše vyděsí a z obytného domu vytvoří skrze příběh i kvalitní vizuály tzv. haunted mansion. Vaniček zkrátka ve své prvotině dobře prodává svůj hororový námět a vytváření skvěle hrozivou a husí kůži nahánějící podívanou.
- Hodnocení
