Mládí / Youth – recenze

Vynikající filmová lahůdka pro staré i mladé.
 
 
 
Italský režisér Paolo Sorrentino se stejně jako v oscarové Velké nádheře (2013) i v Mládí zabývá velkým lidským tématem: stárnutím. V luxusním hotelu ve švýcarských Alpách se setkávají dva celoživotní přátelé a vzpomínají spolu na vše, co prožili, a řeší, co je ještě čeká a jak se s tím vším vyrovnat.

Fred (Michael Caine) je významným hudebním skladatelem, který ale zarputile tvrdí, že je již v důchodu a nepracuje, a odmítá vyhovět přání samotné britské královny, jež ho žádá, aby vystoupil na narozeninách jejího syna. Mick (Harvey Keitel) připravuje s mladými herci svůj další a zřejmě poslední film, který by měl být tak trochu jeho závětí.

Sorrentino stáří nezavírá na samotku, konfrontuje ho s mládím okolo a mladistvým nahlížením na svět.Není třeba se bát, že bychom celých 118 minut museli pozorovat sesychající stará těla a poslouchat hovory o počtu léků a problematické prostatě (i když je pravda, že oba kamarádi se s ironií sobě vlastní nezapomenou každý den o kvalitě čůrání zmínit). Sorrentino stáří nezavírá na samotku, konfrontuje ho s mládím okolo a mladistvým nahlížením na svět, které není odvislé od ročníku narození.

Ve skvělém herecké obsazení najdeme vedle Caina (Pravidla moštárny) a Keitela (Gauneři, Pulp Fiction) také Jane Fondu proslavenou sci-fi snímkem Barbarella, Rachel Weisz (získala Oscara za roli ve filmu Nepohodlný) nebo Paula Dana (12 let v řetězech). Zajímavostí je také velké množství známých neherců, kteří ve filmu hrají sami sebe.

I v tomto filmařském počinu Paola Sorrentina je zřejmé, jak velký význam přikládá hudbě a také vizuálnímu zpracování. Každý obraz je mistrovským dílem, které si máme chuť zapamatovat navždy. Sedíme na sedadlech kina a hltáme Mládí doslova s otevřenou pusou. Fred dirigující mýtinu plnou krav, nová Miss Universe míjející zasloužilého umělce na potápějícím se můstku, vznášející se mnich i všechny ženské role, které Mick za svůj život režíroval, shromážděné vedle sebe na louce… to je jen zlomek z okouzlujících a působivých scén, kterými je italské drama v anglickém znění doslova napěchováno.
 
 

„Tak poslouchej, Micku, protože tě mám ráda, řeknu ti to narovinu…“

Fred a Mick právě přišli na kloub jednomu lázeňskému tajemství…

Hledět vstříc přijíždějícímu vlaku je snazší než sledovat ten odjíždějící…