Recenze: Cesta za králem trollů / Askeladden – I Dovregubbens hall

Tři bratři proti nemilosrdnému trollovi.
 
 
Espen (Vebjørn Enger) je nanicovatý mladík, který má hlavu stále v oblacích. To způsobuje nemalé potíže jeho otci a starším bratrům. Vrcholem všeho je, když Espen podpálí a spálí rodinnou chalupu. Rozzuřený otec ho spolu s bratry Petrem (Mads Sjøgård Pettersen) a Pavlem (Elias Holmen Sørensen) vyšle hledat unesenou princeznu Kristin (Eili Harboe). Jenže tu podle legendy drží ve svých spárech strašlivý král trollů…

Cestu za králem trollů natočil režisér Mikkel Brænne Sandemose.Tak zní synopse k nové norské fantasy pohádce. Cestu za králem trollů natočil režisér Mikkel Brænne Sandemose, který se příběh podle svých slov snažil přiblížit velkofilmům jako jsou Hobit a Pán prstenů. Především volbou hlavní postavy, mladého muže, který během své cesty dospěje a stane se hrdinou.

Zde ovšem všechna podobnost končí. My všichni, zvyklí na tradiční české pohádky, s hravým příběhem a doplněné o hezkou muziku, budeme pravděpodobně trochu trpět přehnaností celého snímku. Techtle mechtle s grafikou jdou na úkor hudby, přehnaná snaha o vtip se v pohádce mění v utrpení. A to především v pokusu o „komického“ záporného prince Frederika (Allan Hyde), který nás sice svým marným bojem občas k úsměvu přivede, ale zdaleka nemá ambice stát se legendou typu Kazisvěta nebo Děloslava Devátého.

Ocenění si zaslouží alespoň snaha režiséra o něco nového. Espen je sice moderní „Popelka“, nejmladší ze tří bratrů, ale to ho naštěstí automaticky neposouvá do výsostného postavení. Se svými bratry po celou cestu spolupracuje a udržují mezi sebou přátelské vztahy. Co se pak týče samotného příběhu, cesta opravdu zabere většinu stopáže a na boj s králem trollů už nezbývá čas. Naštěstí tenhle král nedisponuje žádnou armádou, vládne pouze hromadě kamení.

Cestu za králem trollů je nasnadě přirovnat k současné české pohádkové tvorbě. A jak už to u pohádek našich německých a severských sousedů bývá, je i tento snímek v několika rovinách přehnaný. Divák si toho všimne téměř okamžitě, snad kvůli „pohádkovějšímu“ dojmu je i zde tráva příliš zelená, nebe příliš modré a vtipy příliš trapné. Celkově film působí fantaskním dojmem, zbytečně zkaženým přílišným využitím technologií. Vraťme se ale k výše zmíněnému přirovnání, z tohoto imaginárního souboje s Pravým rytířem, Sněžným drakem nebo otřesným Korunním princem vychází Cesta za králem trollů bohužel stále vítězně.
 
 

Zelená je tráva, fotbal to je hra.

Nekoukej mi přes rameno, trefím sám.

Páni! Prázdná díra!