Recenze: Krásný únik / The Leisure Seeker

O konci jedné společné cesty životem.
 
 
Ella (Helen Mirren) zasvětila život dětem a vnoučatům, její muž John (Donald Sutherland) byl oblíbeným profesorem literatury. Na sklonku života se vydávají na bláznivý výlet po USA ve svém polorozpadlém stařičkém karavanu. Chtějí naposled navštívit místa, která projížděli před lety, když navštěvovali Ellinu rodinu. Hlavním cílem je přes 2 500 kilometrů vzdálený Key West, kde si John vždy přál navštívit dům svého největšího oblíbence, Ernesta Hemingwaye.

Tento spontánní výlet ale pořádně vyděsí jejich děti i známé. Jak totiž brzy zjišťujeme, John má pokročilé stádium Alzheimera a paměť se mu rozjasňuje pouze zřídkakdy, zatímco Elle se po těle nekompromisně šíří rakovina. Před chemoterapií tedy raději dala přednost cestování s milovaným manželem, i když ví, že to budou jejich poslední chvíle spolu. A správně také tuší, že jejich výlet bude stát za to.

Mezi zábavnými a nostalgickými momenty se ale objevují bizarní, nezajímavé a nelogické scényJohn mívá světlé chvilky, kdy je při smyslech, a ty dokážou Ellu rozzářit a naplnit štěstím. V takových momentech nejlépe funguje chemie mezi těmito vynikajícími herci. Zbytek času je mužský hrdina ztracen ve vlastních myšlenkách a v čase. Někdy si myslí, že je mladík, jindy se vyděsí, že “nechali děti doma” a neuvědomuje si, že jejich potomkům je dávno přes čtyřicet. Ella se snaží být trpělivá a milující, ale sama se musí potýkat s bolestmi a strachem z toho, co přijde. Kolikrát se ještě ze zmateného dědečka zase na chvíli stane její milovaný muž? Občas je frustrovaná a začne zuřit, ale nakonec vždy převáží láska. Je příjemně osvěžující sledovat čas od času snímek o postarších hrdinech, kteří se potýkají s problémy s vysokým věkem spojenými, když je současný svět posedlý dokonalostí a věčným mládím.

Mezi zábavnými a nostalgickými momenty se ale objevují bizarní, nezajímavé a nelogické scény. Tempo příběhu ani děj nás nikdy nedokážou plně uspokojit. Když scénář skřípe a režie Paola Virziho dupe na brzdy, snaží se Sutherland a Mirren šlápnout na plyn a rozjet zábavu, ale bohužel rozpačitému dojmu neujedou.

Hořkosladký příběh nabízí překvapení i bláznivou zábavu, nad kterou ale stále visí temný mrak blížícího se konce. Film se bohužel nikdy nerozhodne, jestli nás chce rozesmát nebo dojímat, proto v nás neustálé střídání obojího zanechá jen smíšené pocity. Děj se pohybuje stejně obtížně jako starý karavan hlavních hrdinů a hladce plynoucí podívanou z ní neudělá ani natolik šarmantní dvojice, jako Mirren se Sutherlandem.
 
 

Snad John nezapomene, který pedál je brzda.

„A my se známe?“

Hlavně díky smíchu může manželství vydržet desetiletí.