Recenze: Ztratili jsme Stalina / The Death of Stalin

Vůdce padl.
 
 
Na zem. Hlavou napřed. A pomočil se u toho. Tak umírá Josif Vissarionovič Stalin. A jeho soudruzi z politbyra jsou zarmouceni touto zprávou. Po počátečním šoku z nich však začne opadat letitý strach, a tak začíná boj o nástupnictví. Jedni kují pikle na druhé, navzájem si dělají podrazy, a to vše souběžně s organizací okázalého pohřbu pro zesnulého diktátora.

Zní to všechno nanejvýš absurdně, ale vůbec nejabsurdnější je, že téměř vše v tomto snímku je založeno na skutečných událostech. A s těmi si Armando Iannucci, coby režisér a spoluscenárista, opravdu pohrál. Iannucci vytvořil černou komedii založenou na reálných faktech. Režisérsky i scénáristicky je ve filmu dobře vystihnuta nesmyslnost celé situace a chování jednotlivých postav, což se tvůrci snažili ještě více podtrhnout. Toho docílili tím, že vytvořili naprosté karikatury historických osobností ruské politiky, které se však jakýmsi zvráceným způsobem blíží k pravdě. A právě díky tomu tolik baví, chvílemi nejde rozlišit co je ještě pravdivé a co vymyšlené, vše do sebe zapadá tak elegantně.

Ztratili jsme Stalina nám nabízí vskutku hvězdné obsazení.Velký podíl na to mají i výkony herců. A Ztratili jsme Stalina nám nabízí vskutku hvězdné obsazení. V jeho pomyslném čele trůní Steve Buscemi coby Nikita Chruščov. Buscemi, herec známý z filmů jako Con Air nebo Big Lebowski, zde ukazuje, že byl pro tuto roli přímo stvořen. Jeho Chruščov působí jako nejslabší a nejméně zvrácený člen politbyra, kterého všichni ostatní jen využívají. My však víme, co s ním bylo dál, a tak s napětím čekáme, kdy nastane zvrat. A v Buscemiho výkonu se výrazně projevuje tato postupná změna, kdy se z hlavního baviče na večírku krok za krokem stává nový odhodlaný vůdce. Buscemi tak zase jednou dokazuje své kvalitní herecké schopnosti, díky kterým Chruščovovi dokonce i chvílemi fandíme. Jeho naprostým opakem je však Lavrentij Berija v podání Simona Russella Bealeho. Berija v jeho podání je správně slizký a odporný, tyto jeho vlastnosti vystihuje Beale naprosto dokonale. Bealeova postava se nám z duše protiví, a to jen dokazuje, jak výrazný výkon herec podal. V neméně významných rolích se tu pak objevují geniální Jeffrey Tambor coby bezpáteřní Malenkov, monty pythonovec Michael Palin jako zmatený Molotov, smrtijed Jason Isaacs coby obávaný a stylový generál Žukov, Rupert Friend a Andrea Riseborough jako Stalinovy děti, problematický synek Vasilij a ustaraná dcera Světlana, no a nesmíme zapomenout ani na Adriana McLoughlina neboli soudruha Stalina.

Je až překvapující jak dobře se toto převážně americko-britské herecké obsazení ujalo svých ruských rolí. Sice je poněkud zvláštní sledovat postavy ruského původu, jak mluví s plynulými britskými a americkými přízvuky. Ale postupem času si na to vznikneme, ono to totiž v rámci příběhu docela funguje. Mluví tak všichni herci, a tak to nevyznívá tak divně a nekazí to celkovou atmosféru. Například Isaacsův silný liverpoolský přízvuk spíše baví a přidává na podivnosti celého příběhu.

Dobře vystižené je i celkové podnebí v tehdejším Rusku. A to nejen díky dobovým rekvizitám a autenticky působícím kostýmům. Tvůrci dobře ilustrují, že Stalin by pro sovětský lid bohem, kterého se však všichni v hloubi duše obávali. Hned na úvod snímku je nám představena komická scéna, kdy se odehrává koncert, po jeho skončení chce Stalin nahrávku, jenže koncert se nenahrával! Co s tím? Pozveme lidi zpátky, přidáme i nějaké z ulice, aby se sál co nejdřív zaplnil, najdeme náhradu za dirigenta, který omdlel a začneme koncert od znova, teď už ale s nahráváním. Stalin snad nic nepozná, snad. A v takovém duchu se nese celý film. I když jsou mnozí Stalinovou smrtí zarmouceni, pro druhé je to spíše úleva.

Ztratili jsme Stalina je filmem, který byl v Rusku zakázaný, ne, že by to bylo nějak překvapující. Ale už tento samotný fakt, probouzí v divákovi zvědavost a nutí ke zhlédnutí. A tato britská politická satira na osudný moment v historii Sovětského svazu, vskutku stojí za to. Slušné výkony herců, kteří sice občas přehrávají, ale to už k tomu tak nějak patří, zkrátka baví. Ztratili jsme Stalina je snímek s dobře odvyprávěným příběhem, který má spád, a hlavně se nebere vážně, a to je nejdůležitější. Matička Rus už nám to nějak odpustí.
 
 

„Stalin smrdí, pošli to dál.“

Žukov in the House, párty může začít!

Jako vejce vejci.