Recenze: Pepa

Životní lůzer.
 
 
To je Josef „Pepa“ Novák. Už od mala ho provází smůla, a ta se ho nepouští ani v dospělosti. Zamiluje se do první ženy, která o něj projeví hlubší zájem. Ta hned otěhotní, a tak se koná svatba. Všechna starost o dítě je pak však navalena na chudáka Pepu, stává se z něj zkrátka podpantoflák. A tak se to všechno vleče, až jednoho dne…

Nic. Až jednoho dne nic.Nic. Až jednoho dne nic. Snímek Pepa zjevně nemá žádnou zápletku a postrádá hlubší pointou. Zkrátka řečeno, je tak trochu o všem a o ničem, dalo by se říct. Tvůrci v čele s režisérem Jánem Novákem si dali záležet, aby vytvořili drama, které působí na první pohled hluboce, dojemně a vtipně, ale nenechte se zmást, ani jedním z toho není. Pepovi (nejen filmu, ale taktéž postavě) chybí akce a zajímavá zápletka, kterou jak se zdá režisér někde zapomněl.

Nejzábavnější částí je začátek příběhu a jeho zhruba první třetina, pak už to jde všechno bohužel z kopce. Ze začátku sledujeme život Pepy od útlého mládí, kdy se potýká s různými potížemi, je týrán spolužáky, kteří si z něj utahují, protože je trochu zvláštní. Pepa zažívá různé karambole a dostává se do trapných až vtipných situací, kterým se občas i smějeme. Jenže jak dospívá, tak se ze snímku stává nuda.

A to rozhodně není chybou Michala Suchánka, který ztvárňuje ústředního hrdinu v jeho dospělosti. Suchánek podává více než solidní výkon. Jeho Pepa je zlomený muž, kterého litujeme a soucítíme s ním. Suchánek se dobře napojuje na diváka, a tak trochu si nás svojuje. To, že se musel řídit slabým scénářem a instrukcemi, je už věc jiná, za kterou on však nemůže. Snad ještě lepší výkon podává představitel mladého Pepy Vlastimil Kaňka. Mladý herec je jedním z nejvýraznějších členů hereckého ansámblu. Ztvárnil Pepu v jeho pubertě až do pozdních dvaceti let, je to veselý nesmělý klučina, který se svou nešikovností dostává do mnoha trapných situací. Obdivuhodný je i přechod mezi Suchánkovým a Kaňkovým Pepou, který je plynulý a přirozený, oběma hercům věříme, že jsou tatáž postava, což dokazuje jejich kvalitní herecký přednes. V dalších menších či větších rolí se pak objevují Petra Špalková, Filip Blažek, Anna Stropnická, Martin Pechlát, Jakub Kohák, Natálie Grossová, Alice Bendová či Marek Vašut.

Mimo herecké výkony je však ve snímku těžké hledat další pozitiva. Snad lze jen vytknout dobové kostýmy a masky, které se mění s tím, jak se v ději přesouváme v čase dál. Na to se vážou i vtipné detaily a narážky na to dané období, dobrým příkladem může být měnící se prezidentský portrét v Pepově kanceláři, na kterém se s postupujícími roky střídají Husák, Havel i náš současný prezident. Ve snímku se objevuje i pár vtipných momentů, ale celkově spíš vyznívá smutně a depresivně, což by tolik nevadilo, kdyby se to tvůrcům povedlo patřičně ztvárnit, jenže oni po celou dobu balancují mezi dramatem a prvky komedie, což v tomhle případě zkrátka nefunguje.

Pepa zkrátka není dobrý film, i když se jim neúnavně snaží být. Dá se také říct, že jde o jakousi verzi Renčových (taktéž ne moc povedených) Zoufalých žen, co dělají zoufalé věci, akorát jen v mužském provedení a vážnější. A jak vážnější. Snímek se bere až příliš vážně a to vadí. Neustálá melancholie, ve které se nese, je jaksi rušivá. Navíc mu chybí akce a pořádná zápletka. A je to škoda, protože nápad je to zajímavý, akorát jeho provedení se moc nepovedlo.
 
 

„Nebudeš plivat na ředitele!“

„Ty nemusíš na vojnu? Jak jsi to udělal?!“

Láska na první pohled?