Recenze: Kyborgové / Кіборги

Za co vlastně bojuješ ty?
 
 
Před pár lety chlouba ukrajinského města Doněcku, moderní letiště, kterým za rok prošlo přes milión cestujících. Dnes zde leží rozbombardované přistávací dráhy, zruinované budovy, kde jen utržené dvojjazyčné cedule a pozůstatky obchodů Duty Free naznačují, o jakou instituci se jedná. Doněcké letiště bylo v rusko-ukrajinské válce strategickým cílem, a přesto, že počty separatistů převyšovaly ukrajinské vojáky, podařilo se těmto kyborgům letiště bránit mnoho dní.

Zdánlivě se může zdát, že všichni kyborgové bojovali s jednou myšlenkou a za jeden cíl. Nový ukrajinský film Achtěma Sejitablajeva se hodně zaměřuje právě na psychologickou stránku konfliktu. Každý z vojáků pocházel z jiné části Ukrajiny, každý měl za sebou jiný život, a přesto se všichni sešli při obraně zničeného letiště. Oceňovaný snímek nás provede motivacemi jednotlivců, snad víc než válkou, a zdůrazní i faktor toho, že na doněckém letišti, a vůbec v celé válce, proti sobě bojují nejen Ukrajinci a Rusové, ale také Ukrajinci a Ukrajinci. Separatisté, kteří měli také jiný názor na situaci na Ukrajině, a ten je dovedl až k radikálním krokům, kterých možná mnozí z nich litují.

Ve snímku sledujeme malou skupinku vojáků, kteří na letiště čerstvě dorazili.Není pochyb o tom, že tento film je velice povedený. Kromě psychologického efektu má i silný emocionální, obzvláště povedená je scéna, kdy spolu separatisté a kyborgové bojují. Povedlo se ji nafilmovat tak přesvědčivě, že opravdu nemáme ponětí, kdo stojí, na které straně konfliktu, a to v člověku vyvolává obrovský vztek nad zbytečnou válkou a nad zbytečným zdevastováním lidských životů kvůli hře mocných.

Ve snímku sledujeme malou skupinku vojáků, kteří na letiště čerstvě dorazili. Každý z nich očekává něco jiného. Zkušený Serpen (Vyacheslav Dovzhenko) je provádí vládnoucí anarchií, snaží se je naučit ve válce existovat s účelem. Na jedné straně působí pomyslný průvodce dojmem tvrdého vojáka, na druhé straně je otcem, který z letiště volá domů své malé dcerce a ubezpečuje ji, že vše je v pořádku. Jenže není…

Zdá se až neuvěřitelné, že může film diváka takhle vtáhnout ze sedadla v kině přímo do děje. Kyborgové představují krymskou válku zblízka, brutální a bezcitnou, takovou, jaká byla a je. Vojáci bránící doněcké letiště a přezdívaní kyborgové pro svou statečnost odhalují lidský faktor války, nikoliv politický. Dalo by se říci, že se jedná o nejlepší možné ztvárnění vybraného tématu. Kak jinak totiž přiblížit pro nás tak vzdálený konflikt než filmem o lidech, pro které je to každodenním chlebem? A že i pro ně může být neskutečný a surreální ukazuje tento úryvek ze snímku: „Dělej, že je to počítačová hra. Splníš tenhle level a postoupíš do dalšího.“ Divákovi Kyborgové přivolají očekávané, i ty neočekávané emoce a vyslouží si několik minut trvající potlesk vestoje. Prostě povedený snímek.
 
 

Tohle je válka.

Za Ukrajinu?

Lidský faktor je to, co rozhoduje.