Recenze: Tísňové volání / Den skyldige

Sto dvanáctka, v ohrožení života.
 
 
Film bez filmu i tak se dá popsat tento napínavý severský thriller. Příběh se zaměřuje na bývalého policistu Asgera, kterému za trest byla přidělena služba na tísňové lince. Když mu však zavolá unesená žena s prosbou o pomoc, vše se náhle mění a večer nabývá nečekaných obrátek. Asgerovým jediným cílem se najednou stává ji za každou cenu zachránit. Jeho jedinými nástroji jsou však telefon a počítač, a tak obklopen čtyřmi zdmi začíná vyšetřovat. Při pátrání však objevuje nečekané skutečnosti a zjišťuje, že jde o mnohem větší případ, než by se mohlo zdát.

Möller dokázal vystupňovat napětí do takové míry, že neustále čekáme, jakou další nástrahu si pro nás připravil.Tak zní poměrně jednoduchá synopse tohoto komplexního snímku. Režisér Gustav Möller si pro nás připravil vskutku nevšední podívanou. Svoji prvotinu postavil na originálním nápadu, kdy se většinu děje dozvídáme skrze telefonní hovory, které vede hlavní hrdina s ostatními postavami. Möller tak nechává jen na nás samotných, abychom si za pomoci audio nahrávek vytvořili svůj vlastní obraz. Pracuje tak poměrně dobře a zajímavým způsobem s lidskou fantazií, kdy se většina filmu odehrává jen v naší hlavě. Člověk by čekal, že takto koncipovaný děj, kdy jen na obrazovce sledujeme osobu, která přijímá hovory, bude poněkud nezáživný a unylý. Opak je však pravdou, Möller dokázal vystupňovat napětí do takové míry, že neustále čekáme, jakou další nástrahu si pro nás připravil.

Ovšem pro takto postavený příběh bylo nejdůležitější vybrat správného představitele hlavního hrdiny, protože ten je nosným pilířem celého snímku. A tvůrci nemohli vybrat lépe. Charismatický Švéd Jákob Cedergren si diváky svým výkonem zkrátka osvojí. Cedergrenovo osobité podání je plné emocí, které sledujeme víceméně pouze z jeho obličeje. Coby Asger je zkrátka perfektním zprostředkovatelem děje, který se odehrává za oponou. Skrz něj se dozvídáme klíčové události a každý nečekaný zvrat prožíváme s ním. Co se týče ostatních herců, tak i když nikoho z nich nevidíme, pouze slyšíme, dovedou nás svými vokálními projevy vtáhnout do děje a způsobit, že i když je neznáme, děláme si o ně starost. Herecké obsazení tak zde dokazuje, že pro úspěšný výkon není vždycky potřeba být přítomen na filmovém plátně.

Vraťme se však ještě k audio stránce filmu. Nejde zde jen o herecké projevy plné emocí, tvůrci přidávají i různorodé zvukové nahrávky, které pomáhají lépe navodit prostředí. Ať už jde o náhlé zabrzdění auta, kapky deště dopadající na sklo nebo klapot bot při chůzi, to vše nám zprostředkovává děj a vytváří tu správnou atmosféru.

Tísňové volání má zkrátka vše, co nemá správný thriller postrádat. Akce, napětí, emoce, to vše se tu mísí. Autoři navíc útočí na všechny naše smysly, především pak sluch. Je to prostě podívaná, u které se ani chvíli nenudíme a tvůrci nás drží v neustálém očekávání, co bude dál. A nejen to, jde o zcela unikátní zážitek, který nás naprosto pohltí a otevře neznámá zákoutí naší fantazie.
 
 

Co že jste říkala? Nejezte u toho a mluvte pořádně!

Prosím? Myslím, že máte špatné číslo.

Já už chci domů…