Recenze: Slender Man

Slender Man je hororem pro začátečníky.
 
 
Čím víc se o něm mluví, čím víc se o něj lidi zajímají, tím skutečnějším se stává. Když čtyři kamarádky z amerického Massachusetts z legrace vyvolají tajemného Slender Mana, začne kolotoč šílených událostí, ze kterých nelze vyváznout živí. Jako první zmizí pověrám náchylná Katie (Annalise Basso), ale virus v podobě vysokého muže s chybějící tváří brzy postihne i Wren (Joey King), Chloe (Jaz Sinclair) a Hallie (Julia Goldani Telles). A Slender Man klidně čeká na to, aby mladé dívky sebral nebo si zle pohrál s jejich myslí.

Populární fiktivní postavu se ve filmu rozhodl ztvárnit režisér Sylvain White, který se svými snímky zatím příliš úspěchů neslavil. Nový horor ale pravděpodobně jeho prestiž nepozvedne, materiál měl přitom perfektní. Jen málokterá postava je tak působivá jako Slender Man, který děsí a zároveň fascinuje svou jednoduchostí. Člověk bez tváře, to samo stačí, abychom měli noční můry. Proto jsme po zkušenosti s počítačovou hrou s napětím očekávali, co to vlastně White spáchal.

ODívky neustále křičí a potýkají se s psychickými problémy.dpověď je: Nic moc. Snímek začne klasicky pomalejším rozjezdem, jenže další hodina se stane zaseknutým gramofonem. Zatímco v některých snímcích masakrují jednu postavu za druhou, že si na ně divák ani nezvykne, tady bohužel trčí se čtyřmi nudnými holkami, z nichž si jen těžko vybrat kandidáta na přežití. Dívky neustále křičí, potýkají se s psychickými problémy, místo aby se nechaly poslušně zavraždit. A to dokonce klasicky dělají veškeré činnosti po tmě a v noci, chodí se dívat, kam nemají, prostě jsou stejně hloupé jako většina postav z hororů.

Jakoby se White a scenárista David Birke snažili o něco víc než jen horor, místy jejich pokus připomíná sérii Paranormal Activity, bohužel ale tvůrci zašli s psychologickou stránkou věci moc daleko a bylo to na úkor hrůznosti snímku. Ne že by nebyl strašidelný, nicméně stále se opakující situace doprovázené stejnými zvukovými efekty po chvíli přestanou bavit. Milovník žánru znuděně zívne, hororový začátečník sice stále přimraženě sedí v sedačce a polekaně nadskakuje, ale alespoň už ví, kdy má zavřít oči. Není to v momentě, kdy hraje strašidelná muzika nejhlasitěji, nicméně v následném tichu. Pokaždé.

Některé efekty se ale povedly, scény z lesa, některé zvuky jako zvony, cikády, praskání dřeva a tak podobně. Trochu ale bude člověka mrzet, že když už přetrpí hodinu a půl v infarktovém stavu, nedostane se mu vzrušující tečky na konec. Jistě si vzpomene na klasiky jako je Texas, Saw, Kostka nebo na Metro, kdy na konci mohl jen zírat, buď na vývoj událostí nebo na důmyslnost zápletky. Jednoduše pokud máte s horory větší zkušenosti, nemusíte na Slendyho do kina, a pokud jste amatér se slabším žaludkem, Slender Man je horor, se kterým můžete začít.

Zajít si do kina na Slender Mana je nepochybně děsivé. Hrůzná hudba, utlumené světlo nebo úplná tma, a k tomu čtyři vyděšené středoškolačky, to vše vytváří působivou atmosféru. Nicméně nadšence do hororů takzvaný Slendy spíše zklame, tvůrci nedokázali plně využít potenciál postavy z příběhů a oblíbené hry a ta tak na malém monitoru stále nabízí autentičtější zážitek než film na kino plátně. Ve výsledku působí nový horor zbytečně nudně, chybí mu akce a ty pravé lekačky, při kterých má divák chuť utéct z kina. Hlasitá hudba totiž naprosto přesně prozradí, co bude následovat, a tak stihnou ti nejvyděšenější rychle zavřít oči. Přestože je to obrovská škoda, myšlenky vám po zhlédnutí Slender Mana zaručeně budou pár dní utíkat k nepřirozeně vytáhlému muži bez obličeje.
 
 

Slendy where are you?

Tady. Tady.

Ahá, a my na tebe čekaly v knihovně.