Recenze: Sestra / The Nun

Valak vás sleduje.
 
 
Svými žlutými očky vás ve tmě pozoruje, a když to nejmíň čekáte, vezme si vás na mušku. Taková je děsivá jeptiška, kterou fanoušci hororové ságy V Zajetí démonů mohli poprvé spatřit ve stejnojmenném druhém díle, a později také krátce v Annabelle 2: Zrození zla. Nyní se jí dostává prostoru v samostatném celovečerním snímku, který si klade za cíl být tou nejmrazivější hororovou podívanou.

A většinu času se mu to i daří. I když některé lekačky víceméně očekáváme, jak už to, tak u hororů bývá, tak z celého filmu běhá mráz po zádech. Tvůrci si opravdu dobře pohráli s atmosférou příběhu i s vizuálními efekty. První, co na snímku upoutá je děsivé prostředí opatství, ve kterém se odehrává, bez něj by to zkrátka nebylo ono. A kulisákům se povedlo vykreslit toto prostředí tak, že působilo realisticky strašidelně. Samozřejmě opomenout se nesmí ani vizuální a speciální efekty, a v této hororové sáze je výrazné využití praktických efektů, především hrůzostrašných masek a kostýmů. Ani tentokráte maskérské oddělení nezklamalo a přineslo nám démonickou jeptišku v celé její kráse, tak jak ji známe a milujeme. Ostatní masky a kostýmy také nezůstávají pozadu, od těch dobově autentických až po nadpřirozeně vzhlížející.

Na opatství v Rumunsku se za nevyjasněných okolností zabije řádová sestra.Po vizuální stránce je snímek bezesporu lahůdkou a milovníci hororu si ho jistě užijí. Co je už ovšem slabší, je příběhová část. Ne, že by děj nějak nedával smysl nebo nudil, to se říci nedá, hodinu a půl dlouhá podívaná má spád a nevleče se. Tvůrci nás neustále drží v pozoru. Problémem je to, že je děj celkově tak trochu plytký a něco mu chybí. Na to, že má vysvětlit původ tajemné jeptišky, nabízí příliš málo a zkrátka neuspokojí. Začíná to sice nadějně, na opatství v Rumunsku se za nevyjasněných okolností zabije řádová sestra. V důsledku toho jsou otec Burke spolu se sestrou Irene vysláni tuto zvláštní smrt vyšetřit, přičemž odkrývají nepěkná tajemství opatství. Ale snímku zkrátka chybí hlubší pointa, což už je u hororů taková klasika. Nepomáhá ani fakt, že se na scénáři podílel tvůrce předchozích dílů James Wan. Plusem mu budiž krásné napojení na první V Zajetí démonu v závěru filmu, které opravdu potěší.

Potěší i herecké obsazení. Ústřední postavou je sestra Irene v podání Taissy Farmigy (mimochodem sestry Very Farmigy, která ztvárnila Lorraine Warren v předchozích filmech). Farmiga podává kvalitní výkon a její sestra Irene je zkrátka jedním slovem roztomilá. Nelze jí nefandit a ve světě hororů je takovým příjemným osvěžením. Už svým bílým kostýmem, který se vyjímá v černí obestřeném filmu, vrhá na děj takové pozitivní světlo. Vedle ní se zde objevuje i Mexičan Demián Bichir coby otec Burke. Ten je typickou pochmurnou postavou, která působí jako mentor pro ústřední hrdinku, větší funkci však v závěru nemá, což je škoda a zdá se být trochu podvyužitý. Svatou trojici pak doplňuje Jonas Bloquet coby Franchie, jak mu přezdívají. Jeho postava představuje komický prvek, který často odlehčuje vážné situace a vypustí ze sebe četné hlášky, které baví.

Ano, Sestra je z části i humornou podívanou, dalo by se říci. Nebo se o to aspoň tvůrci v čele s režisérem Corinem Hardym snaží. A docela jim to i jde. Vtipné momenty a hlášky odlehčují celkovou atmosféru filmu, ale zároveň neubírají na její děsivosti, kterou nastoluje již zmíněné prostředí, kostýmy, masky, ale i hudební doprovod, o který se tentokrát postaral Abel Korzeniowski (Noční zvířata, Penny Dreadful). Korzeniowski svým soundtrackem zkrátka umí dodat filmu solidní děsivý nádech.

Celkově je Sestra správně děsivou hororovou podívanou, která nenudí. Ano, postavy dělají často hloupá rozhodnutí, ale bez těch by přece nefungoval ani jeden horor. Kdyby se postavy v hororech chovaly aspoň občas racionálně, tak by se většina událostí v těchto snímcích ani nestala. Horory zkrátka nejsou o racionálnu, jejich hlavním úkolem je vyděsit, a to se Sestře daří. Nejde o dokonalý horor. Celé této sáze stále vévodí první díl V zajetí démonů, ale i tak nažene husí kůží. Hlavně ale nenudí. I když je děj občas nesmyslný, má spád a většinu času prostě baví, a hlavně děsí. A o tom to přeci je, ne?
 
 

Takový ten pocit, že za vámi někdo stojí.

Je na čase oprášit latinu.

Křížů není nikdy dost.