Recenze: Beze stop / Leave No Trace

Neustále na útěku.
 
 
Tak se dá třemi slovy popsat nový snímek režisérky a scenáristky Debry Granik. Ta přináší divákům nevšední podívanou, po které nám v závěru zůstanou rozpačité pocity. Granik se zaměřuje na příběh otce a dcery, Willa a Tom, kteří žijí v ústraní v lesoparku na okraji Portlandu. Zde se izolovali od vnější společnosti a vytvořili si svojí vlastní realitu. Ovšem jednoho dne jsou nešťastnou náhodou odhaleni a vykázáni z parku. To vede k tomu, že jsou svěřeni do péče sociální služby, která je ubytuje v malém venkovském domku. Adaptace na nové prostředí je však složitější, než si mysleli, zvláště pro otce Willa, a tak se rozhodnou vydat na nebezpečnou cestu do divočiny.

Ústřední hrdinové zkrátka nemohou zůstat na jednom místě. Aspoň to se snaží Granik ve svém snímku naznačit. Ovšem vyznění není příliš jednoznačné. V příběhu zůstává příliš mnoho věcí nedořečených. Granik a spol. otevírají několik témat, ale ani jednomu se nevěnují příliš do hloubky. Místo toho se zaměřují na vývoj svých postav a divočinu, ve které se nacházejí.

A ta je doopravdy půvabná, o tom není sporu. Autentické prostředí divokých, člověkem nezkažených lesů, navnadí snad každého. Ovšem na úkor detailních záběrů přírody, jsme jaksi obráni o příběhovou stránku filmu. Což je na škodu. Navíc se díky tomu snímek i místy dost vleče a dvouhodinová podívaná se zdá nikdy nekončící.

Foster podává silný a procítěný výkon.Co se ovšem tvůrcům opravdu povedlo, je vykreslení jejich postav. A na tom mají podíl především samotní herci, jejichž výkony jsou tou nejsilnější stránkou filmu. V hlavní roli coby otec Will se tu představuje Ben Foster (budoucí Jan Žižka ve stejnojmenném chystaném snímku). Foster podává silný a procítěný výkon. Dobře představuje rozpolcenou a utrápenou osobnost své postavy. Jeho Will je zlomený muž, bývalý voják, který si patrně ve válce prožil něco nepěkného a tohoto traumatu se nezbaví nejspíše už do konce života. A právě proto prchá do divočiny a odmítá se adaptovat v civilizovanějším prostředí. K tomu nutí i svou dceru Tom, ztvárněnou Thomasin McKenzie. Ta se snaží otci vzepřít, a právě tento odpor se povedlo McKenzie ve svém výkonu dobře odrazit. Její Tom je mladá dospívající dívka, která má své potřeby, a i přes veškerou lásku, jež chová ke svému otci, je už znavená od veškerého prchání a nechce pokračovat. Dochází zde tak ke střetu dvou světů, kdy oba mají své opodstatnění. A oba herci podávají velmi silné výkony, které toto podporují. Foster a McKenzie si zkrátka na plátně rozumí a jako otec a dcera fungují více než dobře.

Dohromady je tak Beze stop poněkud rozporuplný snímek. Na jedné straně skýtá poněkud zajímavý příběh, na druhé straně toho nechává příliš moc neobjasněného. Navíc se místy až příliš vleče, a i když je zde příroda opravdu krásná, záběry na ní se občas opravdu protáhnou. Největším plusem jsou zde silné a kvalitní herecké výkony. Z kinematografického hlediska jde zcela jistě o dobře odvedenou práci, po dějové stránce však film jednoduše poněkud pokulhává, a to je na škodu, mohla to být opravdu záživná podívaná, takhle je pouze poloviční.
 
 

Honem, musíme najít ten vlak, ať nám neujede!

Tenhle vlak to není…

Promiň, moc mě mrzí, že nám ten vlak ujel.