Recenze: The Perfect Kiss

Tohle je cokoli, jen ne perfektní.
 
 
Jméno snímku zůstává i pro českou distribuci v angličtině, asi abychom si byli zcela a neomylně jistí, že jde o zahraniční, v tomto případě kanadský film, takže netrpí nešvary českých filmů. Problém je, že za ním stojí Češka s důmyslným uměleckým jménem Tina Adams (čti Martina Adamcová), která se ujala kromě produkce a vedlejší roličky také psaní scénáře a režie. Při zhlédnutí pak budeme mít přesně 83 útrpných minut na to si rozmyslet, co z daných činností jí jde hůř.

Hlavní role připadla opět Češce, Lucii Vondráčkové. Ta v Kanadě dlouhodobě žije a asi se jí po herectví musí nesmírně stýskat, nebo se tam možná šíleně nudí, ale mělo jí být podezřelé, proč se v zemi s 36 miliony obyvateli nenašla žádná jiná herečka, která by byla ochotná tuto roli přijmout. Nyní k věci. Film má být romantická komedie a jisté prvky tohoto žánru se zde najít dají: hlavní hrdinka Tanya je sama a touží po lásce, jenže nemá ve výběru šťastnou ruku. Zamiluje se do darebáka (stráví s ním všehovšudy asi 10 minut), rodiče jí dohazují neschopného „mamánka“, a aby toho nebylo málo, pronásleduje ji – chuděrku – pohledný multimilionář, který kvůli ní skupuje posilovny, nosí jí květiny a nabízí práci. Ona ho ale nesnáší, protože to dává smysl. Vlastně nedává, ale to nevadí.

Tanye také dělají problém rodiče, tajní agenti, kteří dceru sledují na každém kroku pomocí GPS, aby věděli, zda ji někdo zrovna nevraždí v metru, a udrželi ji doma do třiceti. Je ale načase se odstěhovat a postavit na vlastní nohy, což jde docela špatně, když zrovna přijdete o práci, a ještě vás vaše láska obere o peníze za neexistující podnájem. Do toho je tu nezodpovědná a nespokojená nejlepší kamarádka se dvěma dětmi a vykrmeným manželem.

Nedá se to ale ani označit za bláznivou komedii, protože prostě není vtipná, maximálně tak bizarní.Vypadá to na docela šťavnatou svižnou komedii nabitou nápady. Kupodivu opak je pravdou. Ve filmu se sotva něco děje, čekají nás nekonečně dlouhé záběry prakticky na nic a skoro zde neexistují dialogy. Většinou, když někdo něco řekne, ostatní na něj jen koukají, nebo začnou dělat zvuky, vyjadřující například vztek či zoufalství. Snad ani jedna věta ve filmu nedává smysl, nebo je to snaha o nějaké moudro plné klišé. Nedá se to ale ani označit za bláznivou komedii, protože prostě není vtipná, maximálně tak bizarní. Jednání ani vyjadřování hrdinů nemá žádnou logiku, a aby se vyplnily díry v ději, vyskakuje na nás jedna bezvýznamná vedlejší postava za druhou. V 90 % případů není vysvětleno, proč se tam daná postava objevila nebo jak to s ní dopadlo.
Místo aby se komplikované „dějové linky“ – toto označení je opravdu nadsázka – alespoň nějak propojily, zůstanou prostě tak nějak… otevřené. Třeba když Tanyina nejlepší kamarádka uteče s její velkou láskou, čekáme, že se to Tanya časem dozví, ale ne. Nebo že by onen darebák konečně dostal, co mu patří, což by třeba bylo nějakým smysluplným závěrem, to také ne.

Že nad snímkem vůbec nikdo nepřemýšlel dokazuje už prapodivná volba oblečení. Neustále tu někdo zmiňuje, že je venku zima (pro ty, co si nevšimli, že jsou tam dva metry sněhu), hrdinové sedí i v kavárně v bundě a čepici (zbytek osazenstva je oblečen normálně), později se ve filmu objeví i kombinace tričko s krátkým rukávem + kulich, a to opět v interiéru, ale na závěr si hrdinka vybírá na rande z letních outfitů a pak jde venku v mrazu jen ve večerních šatech. Podrobný výčet nesmyslů by byl asi třikrát delší než samotný scénář. Pokus o vytvoření atmosféry se také nedaří, párkrát je naznačeno, že se blíží Vánoce, ale že by na diváka dýchlo kouzlo těchto svátků, to opravdu nehrozí. Hodnotit kameru a střih už se zdá v tomto výčtu zbytečné. Bodíky k dobru získává snímek za to, že se nehemží product placementem a že se Lucie Vondráčková opravdu snažila zachránit, co šlo. Když ji uvidíte objímat lampu a zvracet do vázy, bude vám jí vážně líto. Pokud se vyžíváte ve filmech, kde nic nedává smysl a lidé se chovají tak hloupě, že byste je nejradši zavřeli venku na mráz, pak se máte na co těšit.

To, co se ve snímku odehrává, se ani nedá nazvat dějem. Je to sled špatně napsaných scének, které na sebe horko těžko navazují. Příběh je tak nelogický, že to diváka nepřestane udivovat až do samého konce, případně v nás vzbudí obavu, že trpíme výpadky paměti a většinu scén a dialogů jsme zapomněli. Z každého záběru sálá bezradnost, nikdo se nechová normálně a neumí ani normálně komunikovat. Děravý scénář museli herci vyplňovat vzteklými zvuky nebo improvizovaným skotačením. Těžko říct, zda to je větší utrpení pro ně, nebo pro diváka.
 
 

„Neznám tě, ale chci tě (stalkovat).“

Tato postava zase pronásleduje svého trenéra. A nosí mu jídlo. Aha.

„Já bych ráda něco řekla, ale ve scénáři nic není, tak se musím jen culit.“