Recenze: Ticho před bouří / Serenity

Ticho před bouří sestává především z ticha a zmatku.
 
 
Snaha Stevena Knighta o thriller v exotických kulisách zcela ztroskotává na neschopnosti filmu dobrat se k uspokojivé a logické pointě. Hlavní hrdina Baker (Matthew McConaughey) je typický muž, který utíká před svou minulostí a vlastně před sebou samým. O jeho původu se až tak moc nedovíme, krom toho, že je poznamenaný svým působením v armádě. Měl ženu a syna, ale zatímco bojoval za vlast, jeho láska Karen (Anne Hathaway) dala přednost zlaté kleci a jistotě. Proto si Baker změnil jméno a utekl na karibský ostrov Plymouth, kde je jediným smyslem jeho života lov ryb.

Ze začátku jde trochu o „starce a moře“ – snaží se polapit obřího tuňáka, kterého si pojmenoval Spravedlnost. Už tady příběh trochu skřípe, ale budiž. Hrdina má hluboko do kapsy, tváří se rádoby tajemně a když zrovna neutápí sebelítost v alkoholu, předvádí (polo)nahý svou vypracovanou muskulaturu při dovádění ve vodě nebo hrátkách se zachovalou, ale osamocenou sousedkou (Diane Lane), se kterou zdá se nevydrží ani její kočka. Ne, moment, to s tou kočkou má být nějaká metafora. Nejspíš.

Na ostrově, kde o sobě všichni všechno ví, se objevuje několik nových postav.Hlavní zápletkou Ticha před bouří ale není lov obřího tuňáka. Na ostrově, kde o sobě všichni všechno ví, se objevuje několik nových postav. Někdo, kdo vypadá jako právník či prodejce, a snaží se Bakera neustále zastihnout kvůli něčemu velice důležitému, tomu je to ale úplně fuk a vždycky mu zmizí před nosem, což už je po chvíli celkem otravné popotahování s divákovou trpělivostí. Co je ale zajímavější, přijela také Karen, které po řádce let došlo, že žít s milionářem je fajn jen do té doby, než vás a vašeho syna začne mlátit jako žito. A tak si zoufalá ženuška vzpomněla na svého bývalého a nabídla mu zajímavou brigádu: Baker by měl vytáhnout jejího násilnického muže na výlet se svou lodí a tam ho předhodit žralokům. Jednou z motivací je deset milionů dolarů (přitom v jeho finanční situaci by asi stačilo nabídnout tisícovku), druhým lákadlem je, že ulehčí život i svému synovi. Nutno říct, že onen tyran je vykreslen tak přehnaně nesympaticky, že by ho kdekdo zabil na potkání i zadarmo. Náš hrdina má ale nějaké zbylé morální hodnoty, a tak s nájemnou vraždou váhá. Karen se snaží situaci ještě pojistit a přichází s nabídkou kvalitního sexu a příslibem nehynoucí lásky.

I když potud není příběh kdoví jak fascinující, je to alespoň jakýsi uspokojivý průměr s určitým potenciálem. Těšíme se na dramatický závěr sestávající minimálně z rvačky na palubě, ideálně poté, co si oba pánové sundají košile, zatímco s lodí bude zmítat v názvu slibovaná bouře. Jenže zůstane jen u onoho ticha a přichází úplně jiné zvraty, které ale nejsou zrovna dvakrát vyvedené. Ani v teorii, ani v praxi. McConaughey začne (nejspíš z čirého zoufalství) hystericky přehrávat a Hathaway místo manipulativní femme fatale vypadá překvapivě lacině, co jen koulí očima. Podivná, pochybná pointa nás spíše jen rozhodí a tahle loď se začne nezadržitelně potápět. Divákům je to v té době už ale asi stejně jedno, protože dosud lodi chyběla pádla i motor. Mohlo to být možná (ale jen možná) celkem zajímavé drama/sci-fi pro teenagery, kdyby film nepřekypoval prvoplánovou nahotou.

Na začátku doufáme v drama, alespoň špetku akce a morální dilema: zavraždit tyrana na výletě na moři pro vyšší dobro, nebo ne? Když uplyne hodina a na onu výpravu se pořád ještě nevyplulo, začneme se obávat, že jediný, kdo se tu utopí, bude naše trpělivost. Ryba není pochoutka pro každého a ani tenhle snímek si nevychutná moc velká část diváků. Místo detektivního thrilleru jedinou záhadou zůstává to, jak se tu ocitli McConaughey s Hathaway. Snad mezi nabídkami filmových rolí příště uloví něco výrazně lepšího.
 
 

„Ukaž, rozepnu ti tu košili, ať je aspoň chvilku na co se dívat.“

„Nechtěl by ses na ty ryby už vykašlat? A na ten film možná taky?“

„Ach jo, budu na sobě mít vypálené žaluzie.“