Recenze: Neklid / Robin

Vrah obětí a oběť vrahem. 

Robin se i přes výstrahy lékařky, manžela nebo sestry rozhodne najít pravdu a jako správná spisovatelka se k událostem vrací skrze psaný text. S každým slovem se sice spletitá mozaika začne skládat dohromady, neklid v její duši stále narůstá. Copak může nevěřit vlastním emocím, když ví, že ON se pro ni vrátí? Dánský psychologický thriller Neklid režírovaný Antoniem Tublenem diváka naláká na tajuplnou atmosféru a snadno navodí dojem, že vzrušující příběh vygraduje v překvapivé rozuzlení.

To by se Dánům zřejmě i povedlo, nebýt závěru, kde pro nás není připravené překvapení jedno, ale tolik, že i matematicky zdatní diváci brzo nestačí počítat na prstech dvou rukou. Hned několik „twistů“ ve finále potvrdí, že čeho je moc, toho je příliš.

Snímek protkává působivá symbolika.Na druhou stranu snímek protkává působivá symbolika. Jedním z takových symbolů jsou například černé lodičky, které celý příběh protkávají a my jen čekáme na okamžik, kdy dají příběhu nový rozměr. Podobný efekt pak bude mít i tajemná farma, o které se postavy zmiňují mezi řečí, nebo mysteriózní vrah, později označovaný jako Oskar. Kdo to je, kde se vzal a co má s tím vším společného se však ve finále dozvíme jen okrajově.

Neklid na první pohled vypadá jako zajímavý severský thriller, laťku kultovních skandinávských snímků však nepokořil. Jeho největším handicapem je překombinovanost vedoucí k nevěrohodnosti jinak přesvědčivých herců, nedotažená zápletka a absence jakékoli logiky.