Recenze: Potomek / The Prodigy

Musíme si promluvit o Milesovi.
 
 
Dopadení a následná smrt psychopatického vraha vystřídaná scénou narození Milese. Tak krypticky začíná nový horor režiséra Nicholase McCarthyho. Ten krůček po krůčku rozkrývá tajemný a propracovaný příběh, který upoutá na první dobrou. Ovšem není skladný celou dobu, na několika místech trochu pokulhává (zejména v poslední čtvrtině, ale v úplném konci to spraví nečekaným a dobře vypracovaným rozuzlením). Navíc, divné dítě je už takovým hororovým klišé, a tak se může zdát, že nápad je už trochu ohraný. Tento prvek jistě, ale celkový děj, na kterém se staví, je dostatečně poutavý a originální.

Rodiče i okolí si začíná všímat, že s ním je něco v nepořádku.A o co, že tu tedy jde? Věc se má tak, osmiletý Miles je zvláštní dítě už od svého narození. Nejenže má dvě rozdílně zbarvené oči, ale je navíc i nadprůměrně inteligentní a na svůj věk neobvykle nadaný. To však není zdaleka všechno. Občas působí trochu nepřirozeně. Zkrátka jeho rodiče i okolí si začíná všímat, že s ním je něco v nepořádku. Důvod, proč tomu tak je, je ale mnohem hlubší a temnější, než si kdo dovedl představit. Což snímek postupně mistrně odkrývá.

Jeho snad největším plusem je herecké obsazení. Tomu vévodí mladý Jackson Robert Scott v roli zmiňovaného Milese. Dětský herec, známý coby Georgie z hororu To, podává velmi kvalitní a silný výkon. Nepostrádá hluboké emoce ani dětskou nevinnost. Coby dětský hrdina je dostatečně výrazný a dokáže nést děj (zvláště pak scény, kde je sám), ale dobře si rozumí a nahrává i s dospělými postavami, což je klíčové. Z těch je zde pak zvláště nutné vyzdvihnout Taylor Schilling v roli Milesovi matky Sarah. Schilling podává opravdu silný a výrazný výkon. Emoce, které do něj vkládá, navyšují jeho autenticitu. V dalších, menších rolích se tu pak objevují Brittany Allen, Colm Feore, Peter Mooney či Paul Fauteux.

Jelikož je Potomek horor, tak v něm hrají stejně důležitou, ne-li důležitější, roli lekací scény. Ty jsou občas předvídatelné, a tak ztrácí svůj smysl. Ve snímku se však objevuje pár momentů s úplně neočekávanými lekačkami, které jsou skvěle zkonstruované a plní svůj účel. Naladí tu správnou atmosféru a nejde na ně jen tak zapomenout.

Atmosféru navozuje i hudební doprovod, o který se postaral Joseph Bishara (Sestra, Anabelle, V zajetí démonu atp.). Ta dobře dotváří celkové prostředí a náladu filmu. Navíc se tu vyskytuje i vtíravá ústřední melodie, kterou si pobrukuje hlavní hrdina a nese se celým dějem.

V závěru je Potomek dobrým hororem, který se úporně snaží nespadat do žánrových klišé. A po většinu času se mu to i daří. Příběh je dostatečně originální a poutavý, takže se u něj nenudíme. Navíc herecké výkony, zejména dětského protagonisty a jeho matky, jsou velmi kvalitní a zvyšují tak úroveň snímku. Jeho atmosféru pak dotváří některé dobře vykonstruované lekačky a vhodný hudební doprovod. Zkrátka, pro milovníky hororu jistě lahůdka.
 

Tak, a teď si vydlabu pěkně strašidelnou dýni.

Mami, koukej, co jsem vydlabal do dýně!

Proč má ta dýně tři oči?