Recenze: Putování se sobíkem / Ailo: Une odyssée en Laponie

Zajímalo vás někdy, jak si žijí sobi?
 
 
Právě na to odpovídá dobrodružný snímek francouzského režiséra Guillauma Maidatchevského. Ten se ve svém celovečerním debutu zaměřuje na život a putování sobů v severní části Evropy. Příběh se totiž odehrává v Laponsku, kde byl i natáčen (hlavně v Norsku a Finsku). Krásná, chladná a nespoutá skandinávská příroda je jedním z hlavních motivů celého filmu, která dotváří jeho atmosféru.

Ovšem hlavním hrdinou je Ailo, mladý sobík, jehož život snímek sleduje už od samého narození. Příběh se zaměřuje na jeho putování severským chladem, kde potkává i tamní rozličná zvířata. S postupujícím časem pozorujeme nejen měnící se drsnou přírodu skrz různá roční období, ale i to, jak Ailo roste a učí se novým věcem.

To vše Maidatchevsky zobrazuje ve svém dokumentu, která stavěl jako dobrodružnou podívanou zaměřenou na poznávání sobů a ostatních severských zvířat. Ailův příběh pak prezentuje dostatečně zajímavě a poutavě. Zaměřuje se tu jak na detaily, tak na celkový obraz a vše skládá úhledně dohromady. Navíc umí vybrat výrazné momenty, což je také důležitým faktorem.

Tvůrci včele s Maidatchevskym uměli vybrat ty správné momenty a věděli, jak je využít pro svůj film.Příběhu nechybí ani humor, který je též jeho podstatnou součástí. A jde o zvířecí humor, vzniklý z nepředvídatelného chování zvířat, což zkrátka baví. Tvůrci včele s Maidatchevskym uměli vybrat ty správné momenty a věděli, jak je využít pro svůj film.

Kromě zvířat hraje ve filmu důležitou roli i vypravěč, který nás, diváky, celým příběhem provází. V originále je jím hudebník Aldebert, v českém znění pak Marek Eben. A jeho výklad je dobře sladěný s celkovou atmosférou snímku. Eben se coby vypravěč stává součástí děje, čímž nás do něj také vtáhne.

Poslední významnou postavou celého díla je i již zmíněná prostředí, kde se příběh odehrává, tedy Skandinávie. Ta tvoří jeho nedílnou část. Záběry na nespoutanou severskou přírodu jsou vskutku dechberoucí a tvoří snímek tím, čím je. Zde stojí za to zmínit i práci kameramanů, kteří uměli správně zachytit to podstatné, nejen co se týče zvířecích momentů, ale i přírodních úkazů.

Celkově je Putování se sobíkem milou podívanou, která je určena dětem a především rodinám. Sám režisér ho nazval rodinným filmem, a tak má být i vnímán. Autoři se snaží pokračovat v úspěšných dokumentech, jako jsou Medvědi či Putování s tučňáky, což se jim převážně daří. Příběh sobího hrdiny je dostatečně zajímavý a originální. Je pravda, že i když jde o hodinu a půl dlouho podívanou, tak se chvílemi trochu vleče. Ale to nijak neubere na závěrečném dojmu. Putování se sobíkem zkrátka potěší všechny milovníky přírody a zvířat a určitě stojí za to vidět.
 

Náš hlavní hrdina Ailo má dokonce malou svatozář.

Číhající vlk nevěstí nic dobrého.

Veverka má na mysli je jedinou věc: oříšky.