Recenze La Llorona: Prokletá žena – u hororu s působivým vizuálem se spíše smějeme

Aneb, ta o duchu plačící matky.
 
 
To je doslova La Llorona, mexická legenda o matce, která v záchvatu žárlivosti utopila své dva synky. Pak si ale uvědomila, co provedla a zabila i sebe. Proto i po smrti nemá klid a je odsouzena chodit po našem světě a hledat další bezbranné děti, aby si nahradila, co ztratila. A jejími dalšími oběťmi je rodina sociální pracovnice Anny a její dvě děti Chris a Sam.

Většina lekaček je velmi předvídatelná a postrádá efekt překvapení.Takto poměrně přímočarý příběh nabízí nový horor částečně spadající do ságy V zajetí démonů, kam patří i děsivá panenka Annabelle nebo démonická Sestra. A La Llorona není ani jedno z toho, zkrátka není strašidelná. Sice se o to tvůrci v čele s režisérem Michaelem Chavesem a Jamesem Wanem snažili, ale většina lekaček je velmi předvídatelná a postrádá efekt překvapení. A i když vizuální stránka a provedení hlavního strašidla jsou působivě a kvalitně odvedené, tak zkrátka nemají ten správný dopad.

To se děje hlavně díky špatně napsanému příběhu, který ničím zvlášť nezaujme. Navíc, i když má poměrně rychlý spád a nevleče se, tak je plochý a postrádá nějakou hlubší pointu a rozuzlení. Nehledě pak na to, že postavy většinu času jednají nesmyslně až hloupě. Což v případě dětských hrdinů lze tolerovat, ale u dospělých je to spíše k smíchu, a to jistě není efekt, který chtěli tvůrci vyvolat.

A vina herců to není. Ti se opravdu snaží vyždímat ze špatně napsaného scénáře co nejvíc. Linda Cardellini v hlavní roli podává solidní a přesvědčivý výkon. Velkou oporou jsou jí pak Roman Christou a Jaynee-Lynne Kinchen v roli jejich dětí. Na dětské herce zvládají své úkony s přehledem a v zásadě předvádí lepší výkony než jejich zkušenější kolegové. Důležitou roli má ve snímku i Raymond Cruz coby vymítač duchů Rafael Olvera. Ten je však nejslabším článkem jinak poměrně dobrého obsazení. V neposlední řadě je třeba zmínit i Marisol Ramirez, která zde ztvárnila právě La Lloronu. Ta sice jako ústřední strašidlo nepodává nijak špatný výkon, ale většinu hraní za ní udělá hodně povedená maska.

V souvislosti s obsazením stojí za zmínku i Tony Amendola, který se vrací jako otec Perez. Jeho postava je však důležitější, než se může zdát, prvně se totiž objevila v Anabelle. A tak napojuje tyto dva filmy, které spolu s již zmíněným V Zajetí démonů a Sestrou tvoří rozšířené hororové universum.

La Llorona však oproti svým kolegům, se kterými sdílí filmový svět, upadá do pozadí. Nevystraší, nevyleká ani nijak neutkvěje v paměti. Příběh, i když má poměrně zajímavý námět, prostě nezaujme. A to hlavně díky špatnému scénáři, na jehož úkor trpí i herci, kteří, byť se snaží, nedokážou svými jinak dobrými výkony, zvednout úroveň filmu. Zkrátka La Llorona je horor, který měl potenciál, ale v závěru dopadl tak, že se u něj spíše smějeme, než bojíme.
 

Sluší mi to?

S La Lloronou vám nepomůžu, ale mám kontakt na Annabelle.

Možná jsme to s těmi svíčkami trochu přepískli.