Recenze: Nic je silné severské drama, které začíná nevinně, ale postupně eskaluje do extrémů

A jaký je smysl života?

Přesně na tuhle otázku hledají odpověď deváťáci jedné dánské základky. Když jim na tuto otázku není schopen odpovědět nikdo z dospělých, berou rázem věci do svých rukou. Vše začíná ve chvíli, kdy děti ve škole vyplňují dotazník o své potenciální budoucí práci a Pierre Anthon jednoho dne odejde v půlce hodiny ze školy a vyleze na strom, ze kterého pak odmítá slézt. Jeho spolužáci, ve snaze dostat ho dolů, započnou sociální experiment – rozhodnou se, že do opuštěné stodoly přinese každý z nich něco, na čem jim nesmírně záleží a nedokážou bez toho žít. Nevinná hra, skrze kterou hledají děti odpovědi na důležité životní otázky, se postupně zvrhává v nebezpečný extrém, a hrozí, že to celé nedopadne dobře.

Dánská režisérka a scenaristka Trine Piil Christensen si opravdu nestraní drastických a fyzicky nepříjemných momentů.A jak by taky mohlo, vždyť jde přeci jen o snímek skandinávského původu, a ty nejsou většinou známy přehnaným optimismem a happy endy. Ani tady tedy nehledejte nic odlehčeného, naopak byste se měli obrnit značnou dávku nervů a otrlosti, protože v některých momentech to skutečně není podívaná pro slabší povahy. Dánská režisérka a scenaristka Trine Piil Christensen si opravdu nestraní drastických a fyzicky nepříjemných momentů. Už samotná stejnojmenná knižní předloha Janne Teller není lehkým počtením, ale Christensen se jala zobrazit všechny provokativní scény se značnou dávkou akurátnosti a s nepěknými detaily. Nic je opravdu jen pro ty otrlejší, pro slabší povahy je třeba varování. Najdeme zde plno drastických momentů, které zahrnují ubližování nevinnému psovi nebo řezání prstů.

To však nemění nic na tom, že je Nic kvalitně zpracovaný film, který zkoumá zajímavá témata a otázky.  Svým příběhem a jeho poselstvím se trochu podobá snímkům jako Náš vůdce nebo Pán much, které se zabývají obdobnými sociálními problémy skrze neobvyklý experiment, který se nakonec ošklivě zvrhává. A rozebírání těchto témat je určitě důležité a poučné, a o to výraznější dopad má, když se na to díváme skrze dětské hrdiny.

A právě ti jsou v Nic klíčoví, stejně jako jejich představitelé. Ti tvoří sehraný a silný ansámbl, který na plátně funguje opravdu dobře. Za zmínku stojí Vivelill Søgaard Holm a Maya Louise Skipper Gonzales jako Agnes a Sofie, ty už od počátku trochu vyčnívají a příběh se na ně zaměřuje trochu více. Obě herečky také odvádí kvalitní práci. Jinak zde však nelze moc hledat jednoho výraznějšího jedince, dětští herci zkrátka tvoří kolektivního hrdinu a všichni podávají působivé výkony, kterými přenášejí silné emoce z plátna na diváka.

Nic je tak v závěru opravdu silnou podívanou, která rozhodně není pro slabší jedince. Můžete zde očekávat klasický skandinávský krutý zvrat. Zpočátku zdánlivě nevinný příběh se opravdu šíleně zvrhává a ústí v nečekaný sled krveprolití, to vše ve snaze zodpovědět otázku, co je smyslem života. A tvůrci dobře ilustrují tuto problematiku a přinášejí do jisté míry poučné vyprávění, které by se však v několika jistých instancích opravdu obešlo bez přehnaně drastických a vizuálních scén. Ty sice opodstatňují smysl celého snímku, ale také zůstanou v divákovi ještě hodně dlouho po zhlédnutí filmu. A je otázka, zda toto, ve jménu efektivnosti, bylo potřeba.

Proč by lezl ze stromu, když je tu tak hezký výhled?

Věděla jsi, že dneska píšeme?

Tady mám prosím pěkně tu omluvenku!