Recenze Last Christmas: Emma Thompson vypráví poměrně předvídatelný příběh za zvuku písní George Michaela

George Michael, Vánoce a romantika, co víc si přát?
 
 
Právě na to spoléhá Last Christmas, nový scenáristický počin Emmy Thompson. Ta se na snímku podílela s režisérem Paulem Feigem (Ženy sobě, Drsňačky, Nebezpečná laskavost). Ve svém aktuálním díle Feig a Thompson mísí dramatičnost, romanci a špetku komedie s vánoční atmosférou. Díky této osvědčené kombinaci, pak přinášejí poměrně příjemnou podívanou s, ač předvídatelným, tak relativně sympatickým dějem.

Ten vypráví osud Kate, která před rokem podstoupila komplikovanou operaci, co jí zachránila život. Teď ale Kate na všechno a všechny okázale kašle a životem proplouvá cestou nejmenšího odporu. Práci si našla v obchodě s kýčovitými vánočními ozdobami a svůj volný čas tráví popíjením a hledáním noclehu na další noc. Jednoho dne však potkává záhadného cizince Toma a Kate začíná přehodnocovat svůj život a mimo jiné postupně urovnávat poškozené vztahy s rodinou.

Ve spojení s rodinou hlavní hrdinky je pak nutné zmínit, že tvůrci z ní nepochopitelně udělali uprchlíky z bývalé Jugoslávie (konkrétně Chorvatska). Tento detail je zcela neodůvodněný, když tedy pomineme fakt, že to později posloužilo k nepotřebné narážce na Brexit. Nehledě pak na to, že když už chtěli tvůrci “uctít” tento národ, mohli tedy pro dané role zvolit autentické herce. To, že tyto postavy (s výjimkou otce, kterého hraje srbský herec Boris Isaković) jsou hrány Brity, hraničí s nevkusností. Díky tomu tak jejich ztvárnění v důsledku působí skoro trochu jako výsměch.

Ještě skoro horší jsou pak obrovské faktografické chyby, kterých se tvůrci v této souvislosti dopustili. Hned na úvod nás přivítá titulní karta, která sděluje, že se nacházíme v Jugoslávii roku 1999, ovšem v té době již Jugoslávie dávno nebyla. Mimo to pak měla rodina protagonistky později ze země uprchnout před válkou, jestli to však bylo po roce 1999, tak je otázka před jakou, vzhledem k tomu, že válka se tu odehrála v letech 1991 až 1995. Později přichází další bota, když Kate straší svou matku s KGB, Ruskou (!) tajnou policií, která historicky nemá s bývalou Jugoslávii nic společného. Působí to tak, že si tvůrci spletli Jugoslávii a SSSR, což je krajně neprofesionální.

Bez ohledu na to se však ve filmu najdou i pozitiva. Tím největším je bezesporu hudební doprovod. Jak je již z názvu patrné, tak jako hlavní muzikální inspirace posloužil George Michael (a jeho skupina Wham!). Příběhem se tak prolínají jeho písně, které vytvářejí příjemnou uvolněnou náladu. Zaznívají tu třeba hity jako Faith, Freedom! ´90, Wake Me Up Before You Go Go či samozřejmě titulní Last Christmas.

Vedle Clarke a spol. tu však hlavní roli hraje především Londýn.O něco menším pozitivem jsou pak herecké výkony. Emilia Clarke coby hlavní hrdinka, podává poměrně solidní výkon. Nejvíce jí však pomáhá její nepopíratelný šarm, kterým zkrátka každého okouzlí. Její protějšek Henry Golding jí je pak dobrým partnerem a společně tvoří sehranou dvojici. Nejvýraznější je ale Michelle Yeoh coby šéfová Kate. Yeoh ve své vedlejší roli občas zastiňuje ostatní a určitě by si zasloužila více prostoru. To samé se však nedá říct o Emmě Thompson, která si kromě scenáristky střihla roli i matky protagonistky. Thompson, jinak skvělá herečka, se zde bohužel trochu ztrapňuje a její ztvárnění „stereotypické“ slovanské matky hraničí s parodií a nevkusem. Vrcholem je pak její svíjení a zpívání chorvatské tradiční ukolébavky a její pokusy o srbochorvatštinu působí, jako by se vůbec nesnažila.

Vedle Clarke a spol. tu však hlavní roli hraje především Londýn. Hlavní město Spojeného království je zde postavou samo o sobě. Tvůrci dobře zdůraznili jeho osobitost, podtrhnutou vánoční atmosférou a autentickými lokacemi.

Dohromady je tak Last Christmas víceméně milou podívanou. Mezi přednosti patří zajímavý příběh, chytlavý soundtrack složený z repertoáru George Michaela, vánoční atmosféra téměř pohádkového Londýna a sympatická ústřední dvojice v podání Clarke a Goldinga. Celkový dojem však kazí předvídatelný děj, nepatřičné národnostní zasazení hlavní postavy, neprofesionální chyby s tím spojené a parodický výkon Thompson. Toto nesourodé dílo tak v závěru působí spíše jako televizní film z produkce Hallmarku.

Schválně, kolik ozdob tam zvládneme nacpat!

Tihle Asiati nejsou šíleně bohatí.

„Cože Daenerys udělá v poslední řadě Hry o trůny?!“