Recenze Maják: Willem Dafoe, Robert Pattinson a jejich téměř dvouhodinový herecký koncert

Pomalý sestup do šílenství.
 
 
I tak lze popsat Maják, nový snímek režiséra a scenáristy Roberta Eggerse (Brothers, Čarodějnice). A to v dobrém slova smyslu. Pro upřesnění je však v první řadě potřeba uvést, o čem vlastně Maják je. Příběh, odehrávající se koncem 19. století, se zaměřuje na dva strážce majáku na odlehlém ostrově v Nové Anglii. Ti jsou zde kvůli bouřce uvězněni několik týdnů a stísněné prostředí a nedostatek stravy z nich pomalu ale jistě dělá šílence. Oba blouzní a my po nějaké době s nimi, neboť celá podívaná je taková jízda, jako kdybyste se pořádně zhulili.

Eggers nabízí vskutku zajímavé výjevy, které jsou částečně hororové, částečně fantaskní a částečně nechutné.Eggers nabízí vskutku zajímavé výjevy, které jsou částečně hororové, částečně fantaskní a částečně nechutné. Chvílemi se tu střídá jeden bizár za druhým, a občas je to až příliš (jako příklad poslouží třeba taková mořská panna s pochvou atp.). Obskurnímu zážitku pomáhá i nevšední formát filmu, který by natočen v poměru stran 1.19:1. Ten se v současnosti téměř nepoužívá a v minulosti byl využíván jen krátce ve 20. letech. Maják je tak jedno z mála děl, které se může pyšnit takovou vizuální stránkou. I ta dodává na stísněném pocitu, který z toho kinematografického počinu máme.

Další zvláštností je to, že jde o černobílý snímek. To zas dobře navozuje dobovou atmosféru příběhu a máme pocit, jako by byl natáčen ve stejném období, ve kterém se odehrává. Formát i barva jsou zde poměrně nevšední volbou, ale do děje dobře zapadají a dotvářejí celkový zážitek.

Na tom však mají největší podíl Willem Dafoe a Robert Pattinson, kteří jsou nosnými pilíři celého snímku. Oba podávají velmi silné a nadstandardní výkony. Celá podívaná je de facto založena na jejich dialozích, které jsou skvěle napsány, a ještě lépe podány. Díky jejich výrazným přednesům působí celá jejich situace o to věrohodněji a my jim jejich sestup do šílenství věříme. Nehledě pak na to, že Dafoe a Pattinson společně tvoří sehranou dvojici a jejich chemie je nezaměnitelná. Díky zmíněným dialogům a dvěma postavám, pak má Májak mimo jiné trochu povahu divadelní hry.

Hercům také hodně pomáhá autentické prostředí, ve kterém se natáčelo. Maják, ostrov ani špatné počasí nebyly vytvořeny ve studiu u tzv. green screenu, šlo o reálné lokace a herci i ostatní tvůrci byly skutečně nuceni pracovat za nepříznivých podmínek. Není tak divu, že jejich výkonů působí tak věrohodně a své pocity klaustrofobie přenáší i na diváka.

Skrz všechnu tuto stísněnost, nevkusné výjevy a hororové momenty, se Eggersovi podařilo do děje vměstnat i spoustu důvtipného humoru. Je to tak, tento zvláštní snímek dokáže poměrně dobře i pobavit, hlavně tedy díky absurdním situacím. Asi nejpamátnější je scéna, kdy Pattinsonova postava z ničeho nic zkritizuje vaření Dafoeovi postavy a ta se vzápětí strašně urazí, a přitom jsou oba na mol opilí. Tyto odlehčené momenty opojenosti alkoholem se dobře mísí s ostatním bizárem a úzkostlivostí, které toto dílo nabízí. Nehledě pak na to, že do toho všeho režisér vmísil i „prdící vtipy“, které však nejsou nevkusné a překvapivě nepodrývají celkovou kvalitu.

Maják je zkrátka nevšední podívaná, která však není pro každého, zvláště pak ne pro slabší povahy. Některé výjevy jsou až příliš děsivé a nechutné, což se nemusí úplně všem zamlouvat. Mimo to však jde o kvalitní filmařský počin, který zaslouží uznání, zejména pro Dafoea a Pattinsona, kteří jsou zde hlavními hvězdami. Ti svými věrohodnými přednesy přenášejí svou úzkost na ostatní, kteří tak mají pocit, jako by začali blouznit s nimi.
 

Nezkusíme čůrat proti větru?

Máš drobky v kníru.

Tak, a teď ti povím pohádku na dobrou noc.