Recenze: Paní sériová vražedkyně nám nabízí (ne)skutečně mučivou podívanou

Vítejte ve filmovém pekle.
 
 
Netflix myslí i na diváky, kteří milují filmový brak. To je jediné vysvětlení, které se nabízí pro natočení něčeho takového, jako je Paní sériová vražedkyně. Možná i označením za “film” tento výraz degradujeme. Spíše je to experiment, co divák vydrží. Snímek dokáže nesmírně bavit (svou stupiditou) i nudit zároveň, a to se nepovede natočit jen tak někomu. Nenechme se zmást zápletkou, která na první pohled vypadá zajímavě…

Film se odehrává v Indii, což může být osvěžující změna, ale moc indické atmosféry tu nenasajeme. Spokojená Sona (Jacqueline Fernandez) je vdaná za úspěšného gynekologa (Manoj Bajpayee), ale její život se najednou hroutí. Sonina muže obžalují z děsivých sériových vražd těhotných žen. A jelikož případ vyšetřuje její žárlivý bývalý přítel, který manipuluje důkazy, legální cestou nejspíš nelze dosáhnout manželova osvobození. Sonu napadá jen jedna možnost, prokázat, že vrah je stále na svobodě. Bude muset sama zavraždit a znetvořit nevinnou dívku, aby zachránila svou šťastnou budoucnost.

Film vůbec nelze brát vážně, to nám dojde dost brzy. Náčrt děje bychom měli. A nezní úplně špatně, mohl to být celkem prima krimi thriller. Místo toho je to děsivá komedie, děsivá především v tom, jak je napsaná a natočená. Film vůbec nelze brát vážně, to nám dojde dost brzy. Co nás praští do očí jako první jsou herecké výkony. Přehrávání je na úrovni jihoamerické telenovely, i když je možné, že je tak přes čáru, že by herce ani do té telenovely nepřijali. Příběh je totálně překombinovaný, a i když si ve druhé polovině ještě můžeme s trochou shovívavosti říkat, že to trochu smysl dává, tak se do děje najednou namontuje ještě tisíc dalších zápletek a vysvětlení, jako kóma, sestra, dávné napadení… Trochu to opět připomíná telenovelu, ale asi jako by někdo nacpal pět sérií do jedné epizody. A rádoby hororový závěr by snad zabral u postavy, která v nás vzbudí hrůzu, ale ne výsměch.

Na začátku uvidíme scénu, ve které nám zhroucená hlavní hrdinka sděluje, že se příběh chýlí ke konci, a tak nás čeká vyprávění, jak to všechno začalo. Když se znovu k této scéně dopracujeme a zdá se, že naše utrpení bude brzy ukončeno, bohužel jsme teprve v polovině filmu! Je před námi ještě spousta dalších minut plných nesmyslů. Postavy mezi hindštinu náhodně vpravují repliky v angličtině. Kdyby všem postavám bylo maximálně šestnáct let a snažily se působit šíleně cool, pak by se to asi dalo pochopit, ale v tomhle případě si jen říkáme: Proboha proč? Možná chvilkami zadoufáte, že to bude lepší. V tom případě jste podobně naivní jako někteří z hrdinů. Bizarnost a absurdita graduje s každou minutou, do toho tu máme také náhlé bojové scény, všudypřítomnou dramatickou hudbu a unesená dívka za všechno své utrpení nakonec ještě poděkuje.

Snímek rozhodně vzbuzuje mnoho otázek. Kde se všechny tyhle nápady vzaly? Jak to může takovýto film dotáhnout tak daleko? Proč se na tohle pořád dívám? Opravdu lidi z Netflixu po ruce neměli lepší projekt, třeba povídku, kterou napsala něčí osmiletá dcera, nebo historku, kterou jim pověděl ve tři ráno alkoholik v nonstopu? Samozřejmě výhodou je, že pokud zhlédnutí tohoto filmu ve zdraví přečkáme, bude se nám líbit naprosto cokoliv, co následně uvidíme. Varujeme však, že to může být traumatizující zážitek.

Pro většinu normálních lidí je toto veledílo naprostou ztrátou času a pro ně máme doporučení na lepší zábavu: na své pračce si nastavte program trvající asi 110 minut a dívejte se raději na točící se buben s vaším špinavým oblečením. Bude to lepší zážitek. Film je vhodný jen pro milovníky filmového odpadu, kteří si ho dokážou náležitě užít a ocení příšerné přehrávání herců, katastrofální dějovou zápletku, která navíc stále graduje, charaktery, kterým za jejich stupiditu budete přát smrt, a mnoho dalšího.
 

Uspat člověka můžete podle videonávodu na internetu.

Při únosu je důležité dobře vypadat.