Recenze A. X. L.: Robotický pes odzbrojí svou věrností. Zamilovaný pár ho však táhne ke dnu

Robotický pes měl být ničivou vojenskou zbraní. Místo toho našel svého pána. 
 
 
Představte si, že se americká armáda rozhodne za pomocí nejmodernějších technologií vytvořit zbraň, která bude mít vše, co od ní voják očekává – bude dobře chráněná, inteligentní, ušitá každému uživateli na míru, spolehlivá a při útoku nekompromisní a neomylná. Přesně tím je ve sci-fi snímku Olivera Dalyho robotický pes nazvaný A. X. L. Avšak pouze zdánlivě.

Myšlenka je to docela logická. Jaké lepší genetické stopy do robotického zabijáka zabudovat než ty, kterými se pyšní psi, oddaní nejlepší přátelé člověka? Má to ale dva háčky. Tím prvním je fakt, že se jeden z A. X. L. vzepře svým pánům a uteče do světa, tím druhým, že se nejedná o bezcitné monstrum, nýbrž o robotického tvora, u něhož platí to stejné jako u jeho druhů z masa a kostí – jaký pán, takový pes.

Když se tedy „Axl“ dostane k motorkářskému závodníkovi Milesovi (Alex Neustaedter), který je mírný, čestný a ochranářský, má dobré srdce, spojí se s ním a určí ho za svého pána, jdou vojenské záměry do kopru. Tým badatelů se však rozhodne nechat experiment běžet, protože to, co se bude s Axlem dít, předčí veškerá očekávání a fantazie.

Přestože myšlenka na sci-fi o robotickém psovi není novinkou, Dalyho vize stojí za vyzdvižení už pro propracované vizuální zpracování Axla. Ten je vyváženou kombinací líbivých technologií budoucnosti a prostředků, kterých může věda docílit už dnes a máme tak dojem, že to, co se na obrazovce odehrává, není nemožné a přitažené za vlasy.

Samotná myšlenka na ututlaný vojenský projekt s ničivými záměry posouvá příběh kupředu.Samotná myšlenka na ututlaný vojenský projekt s ničivými záměry posouvá příběh kupředu, jen škoda, že jí Daly nevěnoval více prostoru. Kdyby místo šroubované love story, která děj spíše pohřbívá, soustředil veškerou pozornost na Milese a Axla, udělal by lépe. Miles a jeho robotický pes totiž sami o sobě představují obrovský filmařský potenciál, který tvůrci ani zdaleka nevyužili.

Zatímco linie, kde chlapec poznává A. X. L. a jeho spojení s robotickým přítelem se upevňuje, představuje poutavou sci-fi podívanou, od které je škoda odtrhnout oči, scény okopírované z bezpočtu teenagerských dramat budou mnozí asi přeskakovat. Těch (a v lepším provedení) si můžou na Netflixu užít do sytosti, což se o robotických psích vojácích říct nedá.

Přesto je A. X. L. podívanou, na které by Oliver Daly mohl v budoucnu vystavět zajímavé myšlenky a nemuselo by se mu stát, že jeho film bude prodělečný. Možná když A. X. L. zkonzumuje pár protivných teenagerů, mohlo by to prospět.
 

Alex Neustaedter předvedl v roli Milese solidní výkon. Ale jeho holka tam byla navíc.

Napíšeš pozitivní kritiku, chápeme se?

Otec A. X. L. versus Miles jakožto pán. Směr, kterým se měl tvůrce více ubírat.