Recenze: Krycí jméno Lev paroduje akční filmy. Dojemná pointa ho táhne ke dnu

Jak se psychiatr a tajný agent vydají na společnou misi. 
 
 
Těžko říct, na kolik myslel režisér Ludovic Colbeau-Justin komedii Krycí jméno Lev vážně. Na odvážnou misi se v ní společně vydají psychiatr a bláznivý „tajný agent“ – a nejde o začátek vtipu, ale o hodinu a půl dlouhou podívanou, která připomíná parodii na akční film. Úsměv na tváři však zamrzne, začne-li člověk pochybovat, zda o parodii skutečně jde.

Divoká pařížská jízda s nevyzpytatelným Lvem začíná.Poměrně konzervativní a upjatý psychiatr Romain (Philippe Katerine) dostane na starost nového pacienta jménem Leo Milan, který o sobě tvrdí, že je mezinárodní špion s krycím jménem Lev (Dany Boon). Přestože mu Romain zpočátku nevěří, veškeré pacientovy předpovědi se začnou plnit. Když za záhadných okolností brzy zmizí i lékařova přítelkyně a u policie se pomoci nedočká, rozhodne se Romain obrátit na pomoc jediného agenta v okolí. Divoká pařížská jízda s nevyzpytatelným Lvem začíná.

V celém příběhu podle očekávání nejvíce vynikají právě postavy Romaina a Lea, na jejichž slovních přestřelkách při honičkách s mafií uprostřed Paříže film stojí. Přestože komedie takzvaně „na jedno zhlédnutí“ sama o sobě tak špatná není, v závěrečných minutách tvůrci ve snaze o duchaplnou pointu celý snímek definitivně pohřbí.

Komedii, která svou bizarností i humorem chvílemi může připomínat sérii Taxi, se totiž Colbeau-Justin z nepochopitelných důvodů snaží na poslední chvíli racionálně zakotvit. Zkrátka to udělat tak, aby měla celá bizarní devadesátiminutová patálie vysvětlení, u něhož člověku ukápne slza dojetí. Bohužel se stane pravý opak. Vznikne totiž filmový hybrid, který začíná jako parodie na Jamese Bonda a kdesi hluboko končí v šuplíku francouzských béčkových dojáků. A tomu, aby v jednom z těchto žánrů (ať už jakémkoliv) vyniknul, se na míle vzdaluje.
 

Romainova přítelkyně je ve skutečnosti slavná hackerka.

Jako Pat a Mat.

Rychle. Musíme ho dohnat, než se dostane do distribuce.