Recenze: Ženská pomsta bude pro pánské obecenstvo krutou podívanou

Chtěli byste potkat naštvanou ženskou? A co teprve tři?
 
 
U terapeuta se sejdou tři podváděné manželky, které se právě vzpamatovávají z životního zklamání. Mnohem lépe, než terapie jim ale pomůže, když si spolu zajdou na kávu. A tam se z nich stane pomstychtivé trio rozhodnuté rozcupovat životy, kariéry a bankovní konta svých mužů. Nová česká komedie je zcela jednostranná, protože každý chlap v jakékoli scéně je naprostý kretén, ať už je to soused, co pomáhá s výměnou zámků, nebo chlípný hasič. Nejeden muž dostane během filmu ránu do svého nádobíčka, divák ale bude prožívat muka jen nepatrně menší, a to i dámské publikum, protože takhle nefér zacházení si snad nikdo nezaslouží. Humor se v tu chvílí stává trapností a vysvobodí nás až závěrečné titulky.

Každý rozumný člověk snad v životě dospěje do fáze, kdy mu dojde, že partnerské vztahy a jejich úspěch je založen na snaze a spolupráci, a stejně tak krach málokdy přijde jen zaviněním jednoho z partnerů. O takové možnosti se tu nikdy neuvažuje. Naše tři hlavní hrdinky (Mahulena Bočanová, Jana Paulová a Eva Vejmělková) jsou dokonalost sama. Vypadají báječně, mají úspěšné kariéry, luxusní domácnosti, s láskou poskakují kolem svých manžílků. Když jsou tak super, proč je tedy jejich protějšky podvádí? Prostě proto, že muži jsou pitomci, a nikdy předtím se to v ničem jiném neprojevilo.

Snad ani nemá smysl zmiňovat, že tu spousta věcí nedává smysl. Často se mluví o karmě, protože je jí evidentně třeba pomoci, ale dámy se nikdy nezamyslí nad tím, co jejich válečné tažení způsobí jim samotným a že pomsta možná působí jako dobrý nápad, ale je potřeba vědět, kdy přestat. Zruinovat vztah otce s dcerou snad nemůže připadat jako správná věc nebo dokonce vtip vůbec nikomu.

Je celkem bolestivé dívat se na mužské hrdiny.Je celkem bolestivé dívat se na mužské hrdiny v podání Miroslava Etzlera, Roberta Jaškówa a Petra Rychlého, kteří schytávají jednu ránu za druhou. Přitom s využitím jejich komediálního talentu mohl být film úplně někde jinde. Na konci není ani žádná naděje v podobě nové lásky. Snad každý se naučil už v pubertě, že je normální po rozchodu chvilku nenávidět opačné pohlaví, ale pak se člověk zase uklidní a dá lásce druhou, pátou, nebo sedmadvacátou šanci. Tady až do poslední minuty platí heslo: muži jsou zlo!

Film se nedá doporučit ani žádné zhrzené ženě, která zrovna přišla svému partnerovi na nevěru. Těžko ji přiměje cítit se lépe pohled na jiné ženy, jak neustále chodí po nákupech, kavárnách i striptýzových klubech, a nakonec si pořídí hotel. Takovou divačku totiž nejspíš doma čeká hora nádobí a hromada prádla, rozhádané děti a onen nevěrný muž, přičemž svou malou chvilku pro sebe a zbytek peněz zrovna obětovala filmu, jehož hrdinové žijí v úplně jiném vesmíru než ona. Nebo kdokoli z nás.

Agresivní název neslibuje nic dobrého, ale je alespoň pravdivý. V tomhle filmu mají ženy jednoznačně navrch a muži tu jsou proto, aby byli neustále znemožňováni. Hrdinky jsou krásné, báječné, pracovité, obětavé, udělaly v životě jen jedinou chybu: vdaly se za naprosté kretény. A trvalo jim několik desetiletí na to přijít. Teď jim to ovšem vrátí i s úroky. Snímku se úspěšně daří od humoru držet co nejdál, podobně daleko má k reálnému světu, mezilidským vztahům, problémům a konverzacím. Nebojte, ať už vás při sledování zraní jakékoli scéna, je připravena Helena Vondráčková s ledovým obkladem. Bez legrace.
 

Pokud nemáte chuť na sex, dejte si jen Pomstu ve městě.

„Až si tohle poslechnete, budete taky potřebovat terapii.“

„Po rozvodu si musíš pořídit tyhle věci: novou kabelku, účes a vibrátor.“