Recenze Mosul: Drama připomíná nedávný konflikt a ukazuje děsivě realistický obraz války

Jak válka mění chlapce v muže.
 
 
Příběh je inspirován skutečnými událostmi, rozvíjí článek s názvem Zoufalá bitva proti Islámskému státu, který vyšel v časopisu New Yorker. V druhém největším iráckém městě tehdy skupina bývalých policistů bojovala na vlastní pěst proti této teroristické organizaci. Celý film je věnován právě těmto členům ninivského SWAT týmu, kteří padli v boji.

Jednadvacetiletý kurdský policista jménem Kawa se dostane do střetu s členy Islámského státu (IS), při němž mu zemře strýc. Zachrání ho irácká jednotka SWAT, ke které se nepříliš dobrovolně připojuje. Pro všechny zúčastněné je boj velmi osobní, protože se mstí za zabité, mučené či zneužité příbuzné.

Na začátku je jen krátce nastíněna tehdejší společenská situace v Mosulu. V letech 2016–2017 zde probíhaly tvrdé boje o znovuzískání města. Jinak jsme stejně jako hlavní hrdina vrženi přímo do děje. Neznáme cíl mise této jednotky, ani důvod, proč nechce přivolat posily. Teprve v průběhu filmu se postupně dozvídáme detaily.

Kawa se poměrně brzy začlení do skupiny. Protože v prostředí, kde můžete každou sekundu přijít o život, se vzájemné vztahy vytváří rychle. Navíc se na sebe v akci musí vzájemně spoléhat. Je vidět velký posun v myšlení mladého muže. Fungování ve válce ho nutí přehodnocovat všechny jeho dosavadní hodnoty. Stává se součástí jednotky a věří, že má vyšší účel, za který stojí za to padnout. I když dlouhou dobu nezná přesný záměr této mise.

Za drsným vzhledem vojáků se skrývají hlubší příběhy.Za drsným vzhledem vojáků se skrývají hlubší příběhy, které se nám u některých z nich postupně odhalují. Jedná se o obyčejné muže, většinou jsou to původně příslušníci bezpečnostních sborů. Měli vlastní sny a rodinný život, ale to všechno narušila válka, která vypukla v jejich domovině. Díky tomu je možné lépe se vcítit do pozice těchto lidí. Pro nezaujatého člověka je těžké pochopit jejich jednání. Kdybychom se však ocitli na jejich místě, určitě bychom to vnímali jinak. Právě na všechny tyto aspekty je ve snímku kladen důraz.

K velmi autentickému zážitku přispívá i skutečnost, že je většina záběrů pořízena ruční kamerou. Obraz se rychle hýbe, divák kolikrát nevidí přes prach nebo jiné překážky a záběry jsou mnohdy trhané a roztřesené. Celkově jsou postavy zabírány z neobvyklých úhlů, nejčastěji zespodu. Vidíme i mnoho násilných smrtí, i když naštěstí ne úplně zblízka. Jsme pouze vzdálenými pozorovateli, téměř jako bychom byli jen v nějaké počítačové hře. Hrozivě působivý dojem zanechá také rozbořené město plné suti, odpadků a mrtvých těl.

Za vyzdvihnutí stojí také práce se zvukem. V průběhu sledování člověk natahuje uši, zda neuslyší ve znepokojivém tichu jakýkoliv ruch naznačující blížící se hrozbu. Někdy je naopak přítomno tolik zvuků najednou, že není možné se v nich vyznat.

Jedná se o povedený snímek, kterému se podařilo vyvážit dvě nelehké výzvy. Na jednu stranu dokázal realisticky nastínit všechny možné pocity bojujících vojáků, od zklamání z nevyplněných přání, strachu nebo hněvu až po lásku, odhodlanost a věrnost. Vynikající kamera, efektní prostředí a působení arabských herců přispívá k velké míře přesvědčivosti. Díky tomu, že jsou nám některé souvislosti zatajeny, si Mosul udrží naši pozornost. Na druhou stranu má potřebný odstup, neidealizuje jednotlivé skupiny a není zbytečně morbidní. Nejsmutnější na tom ovšem je, že nejde o fikci, ale mrazivou realitu.
 

„Američanům je úplně jedno, jestli to tu všechno zničí, proto si musíme poradit sami.“

„Já nejsem zrádce. Kolikrát to mám ještě opakovat?“

„Jmenuji se Džasem, major Džasem.“