Recenze: Malcolm a Marie je intimní konverzační drama založené na silných hereckých výkonech

Jeden večer, jeden pár, jedna hádka.

I tak se dá jednoduše shrnout Malcolm a Marie, nové odvážné dílo z továrny Netflixu, za kterým stojí Sam Levinson, jenž má na svědomí například úspěšný seriál Euforie. Levinson představuje neotřelou podívanou, která je postavena na své estetice a vztahu dvou titulních hrdinů.

Příběh začíná ve chvíli, kdy se Malcolm a Marie vrací domů z premiéry filmu, jehož je Malcolm režisérem a scenáristou. A tak nervózně vyčkávají první kritiky na jeho nové dílo. Chvíle čekání si zpestřují mileneckými rozpravami, které poměrně rychle vyvrcholí ve vypjatou hádku. Ta otevírá mnohé bolestné rány a analyzuje psychologii jejich vztahu.

Levinson v Malcolmovi a Marie představuje neotřelé, ale povedené konverzační dramaLevinson tak v Malcolmovi a Marie představuje neotřelé, ale povedené konverzační drama, což je samo o sobě velkým úspěchem. Jde totiž o poměrně specifické pojetí, které se nemusí vždy povést a mělo poměrně velkou šanci ztroskotat. Levinson však uspívá a jeho dílo baví, především díky kvalitně napsaným dialogům a ději, který neúprosně plyne a má spád.

A především díky dynamické hádce mezi titulními protagonisty, která neustále mění tón. Napětí mezi postavami kulminuje z jednoho extrému do druhého. Co chvíli na sebe štěkají a krutě si vytýkají různé nedostatky, a v dalším okamžiku se společně smějí hloupostem, či se po sobě zamilovaně sápají v zápalu intimního momentu. Zkrátka je tento centrální dialog, stejně jako jeho zprostředkovatelé, nestabilní, ale zároveň autentický a surový, i když občas trochu vyumělkovaný.

Je totiž pravda, že Levinson a spol. se v jistých momentech až moc snaží a přehnaně tlačí na pilu, ve snaze zprostředkovat své sdělení. Celá podívaná tak v některých momentech působí trochu strojeně a přehnaně, což je škoda, protože mimo to jde o opravdu povedený filmařský počin, a to po více stránkách.

Na první dobrou zaujme především to, že celý snímek je záměrně stylizován do stylu starých filmů. Nejde zde jen o to, že je černobílý, což hraje bezesporu velkou roli, ale tuto atmosféru navozují například už i úvodní titulky. Je však zvláštní, že přesto, že je vše černobílé, tak se děj zjevně odehrává v současnosti, čemuž nasvědčují četné narážky (např. na LEGO příběh nebo Spika Leeho apod.), používání chytrých telefonů, ale i hudební doprovod, který jaksi balancuje v těchto dvou obdobích.

Tento hlasitý soundtrack, za kterým stojí skladatel Labrinth (Wonder Woman, Euforie), udeří hned na začátku a zaujme na první dobrou. Zajímavostí pak může být, že po většinu času je nám zprostředkován skrze písně, které si Malcolm pouští na mobilu. Tyto skladby pak provází snímek po celou dobu a skvěle navozují a doplňují jeho atmosféru.

Ta je především velmi komorní a intimní, máme pocit, jako bychom vstoupili do něčího soukromého života, je to skoro až nepříjemné. Díky tomu tak Malcolm a Marie působí jako jakási divadelní hra. Tomu napomáhá i fakt, že příběh se odehrává v jednom prostředí, po dobu jednoho večera, a kromě titulních protagonistů, tu nejsou další postavy.

Právě na výkonech těchto dvou je pak postavena celá podívaná. John David Washington (Tenet) i Zendaya (Spider-Man: Daleko od domova) podávají silné výkony postavené na surových emocích. Zendaya se zde poprvé představuje v dospělejší úloze a dostává prostor ukázat svůj talent a herecké schopnosti. Nejvíce vyčnívá ve vypjatých a rozhádaných scénách, naopak v těch emočnějších (třeba když se má rozbrečet) je poněkud slabší a působí, že tlačí až moc na pilu. Naopak Washington je přirozený za všech okolností a jeho přednes je autentický. Herecký talent po slavném otci se u něj zkrátka nezapře. Nejvýraznější je pak scéna, kdy lamentuje nad zvláštní kritikou ke svému filmu.

V té se pak také nápadně projevuje práce kameramana, který si také zaslouží zmínku. Už od počátku nabízí kamera neotřelé záběry na detaily i celky z různých úhlů, což dotváří celý umělecky pojatý dojem tohoto díla.

Malcolm a Marie je jedním z prvních snímků natočených za doby lockdownu v USA při pandemii covidu-19, možná i to mu dodává jakousi intimnější atmosféru. Sam Levinson vytvořil neotřelé a komorní drama, které překvapí svou surovostí a dynamičností. Největší předností jsou silné dialogy a představitelé dvou titulních protagonistů, na kterých je postavena celá podívaná. Ta je poměrně specifická a zcela určitě není pro všechny, své diváky si však určitě najde.

Lásko, mám chuť se hádat.

Pusa na usmířenou?

Dáme ještě jednu hádku?

(Foto: Netflix)