Recenze Služebníci: Drama dokáže bravurně nastínit tíživou atmosféru a emoce, nicméně zapomíná na běžného diváka

Je lepší si zvolit lehčí cestu, nebo si zachovat svou víru?

Toto drama vychází z knihy Zápas o svedomie: hladovka študentov bohosloveckej fakulty v roku 1980 od Ján Šimulčíka, která popisuje tehdejší skutečné události. Film vznikl ve slovensko-česko-rumunsko-irské koprodukci. Za scénářem stojí Britka Rebecca Lenkiewicz a Slováci Marek Leščák a Ivan Ostrochovský, přičemž poslední zmíněný se ujal i režisérského postu.

Příběh se odehrává v roce 1980. Michal a Juraj se stanou studenty bohoslovecké fakulty v totalitním Československu. Státní bezpečnost hrozí zrušením kněžského semináře, proto se učitelé snaží vychovávat budoucí teology tak, aby to vyhovovalo komunistické straně. Někteří studenti se proti tomu bouří, kvůli čemuž začne na škole vyšetřování.

Tento tematicky zajímavý snímek si nedává za cíl objasnit všechna historická fakta a kontexty. Ukazují se pouze fragmenty jednotlivých událostí. Pokud se divák blíže neorientuje v této problematice, nejspíše bude občas zmatený. Aby se v tom lépe vyznal, je potřeba znát některé historické souvislosti a pečlivě se dívat. Tato bariéra nesrozumitelnosti může být na škodu, protože to může někoho zbytečně odradit hned na začátku.

Tvůrci se snaží věrohodně přiblížit divákovi emoce těch jedinců, kteří se ocitli tváří v tvář nelítostným praktikám komunistického režimu.Tvůrci se snaží věrohodně přiblížit divákovi emoce těch jedinců, kteří se ocitli tváří v tvář nelítostným praktikám komunistického režimu. Nejenom studenti si musí vybrat, zda s ním začnou spolupracovat, nebo zůstanou věrni své víře. Jak se píše v pobuřujícím pamfletu: „Kdo pozorně čte evangelium a kdo se zahledí na Ježíše Krista, ten pochopí, že kněží se nikdy nemůžou postavit do služeb nějaké ideologie nebo zájmové skupiny.“

Taktéž se ukazuje kontrast mezi hravým dospíváním a těžkým morálním dilematem souvisejícím se světem dospělých. Do této komplikované situace by se v tomto věku člověk za normálních okolností ani neměl dostat. V jednom okamžiku spolu mladíci hrají fotbal, trénují na harmoniku a přou se o postel a v ten druhý čelí psychickému nátlaku nejen od členů bezpečnostních složek. Rozšiřující se nedůvěra mezi seminaristy i učiteli je začne sžírat zevnitř. Tragické vyústění je potom jen logický důsledek toho všeho.

Černobílý obraz, do detailů promyšlené záběry (ať už z hlediska kompozice, či délky trvání) a doprovodné zvuky (mnohdy velmi zesílené) mají hlavní zásluhu na realističnosti tíživé atmosféry. Hodně se pracuje také s tichem. Kombinace těchto složek vytváří dost znepokojivý dojem, který nenechá nikoho chladným. Kvůli tomu stojí tento snímek zcela mimo běžnou česko-slovenskou produkci v dobrém slova smyslu.

Přestože jsou téměř všichni zúčastnění neherci, podávají solidní výkony. Jejich často nesrozumitelné promluvy lze považovat za součást záměru tvůrců. Síla tohoto díla navíc tkví někde jinde – ve výše zmíněných filmových prostředcích.

Ačkoliv Služebníci vynikají ojedinělým zpracováním a poutavým námětem, rozhodně neosloví každého diváka. Pokouší se vyvolat tísnivé pocity lidí zatlačených do kouta tvrdými postupy komunistického režimu, s čímž dobře koresponduje způsob natočení i bezútěšný stav prostředí. Nalezneme zde také prvky thrilleru, hororu či noir filmu. Nicméně některé scény působí až přehnaně stylizovaně a celkově je tempo vyprávění velmi pomalé. Příliš tomu nepomáhá ani skutečnost, že si tvůrci jeli podle svého dokonale naplánovaného plánu, aniž by se ohlíželi na publikum. Buď se sledující chytnou a porozumí sdělení, nebo můžou odejít.

Někdy filmové prostředky řeknou více než tisíc slov.

Odvod na vojnu, nebo kolaborace?

„Vy snad chcete, aby nás zavřeli? Začněte už konečně jíst.“