Recenze Každá minuta života: Kontroverzní styl výchovy vyzývá diváka k přemýšlení, tvůrci si však zachovávají až zvláštní odstup

Je možné vychovat po všech stránkách dokonalého člověka?

Dokumentaristku Eriku Hníkovou velmi zaujal způsob výchovy s názvem Kamevéda, jejímž zakladatelem je Pavel Zacha. Zaměřuje se především na intelektuální a pohybovou výchovu dítěte už od útlého věku. Rodiče s ním tráví skoro veškerý svůj volný čas a neustále mu dávají různé podněty. Dítě by si pak samo mělo vybrat, v jakém směru chce pokračovat.

Snímek sleduje slovenskou rodinu Hanuliakových, kteří v tomto duchu vychovávají svého čtyřletého syna Miška. Maximum svého času věnují právě jeho tréninkům ve všech možných oblastech – učí ho driblovat, bruslit, lyžovat, němčinu, angličtinu, hrát fotbal, dělat gymnastické cviky a mnoho dalšího. Velký důraz je dáván na výkonnost, takže mu například stopují, kolik ujel kilometrů na kole nebo jak rychle vyběhl schody.

Jako na většinu věcí v životě se i na tuhle problematiku dá nahlížet ze dvou stran. Z té jedné je skvělé, že se rodiče svému dítěti tolik věnují. Ukazují mu, co všechno život nabízí a vedou ho k různým aktivitám. Ačkoliv to v tomto případě vypadá, že spíše ke sportovním než uměleckým.

Na druhou stranu se dítě v podstatě ani na okamžik nezastaví a odmala se musí smířit s tím, že jsou na něj kladené vysoké nároky. Lze také diskutovat o míře manipulace. Kdo by jako malý nechtěl potěšit maminku a tatínka, když vás o něco žádají? Nehledě na to, co to musí udělat s psychikou onoho jedince, pokud se rozhodne jít v budoucnu úplně jinudy. Rodiče z vás chtějí mít vrcholového sportovce, ale vy se zamilujete do vaření nebo od toho všeho tlaku utečete a stanete se prodavačem či uklízečem. Výčitky svědomí na sebe určitě nenechají dlouho čekat.

Tvůrci se při natáčení snažili vyhnout jakémukoliv hodnocení.Tvůrci se při natáčení snažili vyhnout jakémukoliv hodnocení. Nejspíše kvůli tomu se zde nevyskytuje ani doprovodný komentář. Jen na začátku prohodí několik úvodních vět otec Michal Hanuliak. Někdy je to na úkor srozumitelnosti, protože se slovenština často míchá s němčinou a výroky jednotlivých členů rodiny jsou mnohdy velmi tiché, což je ale pochopitelné.

Dokument čerpá i z rodinného archivu, takže můžeme ze začátku vidět Miška jako úplně malé miminko. Většina záběrů pak pochází z domova rodiny nebo ze sportovních areálů. Obdobně se opakující rutina každého dne chvílemi způsobí to, že snímek ztrácí divákovu pozornost. Protože se mu v hlavě pravděpodobně ať už chce, nebo nechce, rozvíjí hodnotící soudy.

Jenom dvakrát se objeví i širší příbuzenstvo a zakladatel této výchovné metody přes videohovor, ale jinak téměř nikdo další. To působí dost stísněným a uzavřeným dojmem, což celkem výrazně evokuje dobu koronaviru – až na to, že se film natáčel ještě před tímto apokalyptickým obdobím.

Každá minut života zachycuje dokumentární formou okamžiky ze života Hanuliakových, kteří se rozhodli, že budou vychovávat svého syna podle filozofie zvané Kamevéda. Hned od narození se ho snaží všestranně rozvíjet. Neutrální způsob vyprávění způsobuje to, že si jednotlivé pasáže jen tak plynou a nejsou dávány do většího kontextu. O dění mimo rodinu, například o otcově práci, se toho příliš nedozvíme, což je rozhodně škoda. Do budoucna se nabízí možnost dalšího pokračování, které by poskytlo hlubší pohled na celou problematiku. Cílem tvůrců bylo bezpochyby rozvířit debatu ohledně výchovy a vztahů v rodině, a to se jim daří. Každý divák musí po zhlédnutí konfrontovat svůj postoj s tímto stylem vedení dětí. A když se jedná o tak citlivé téma, dá se očekávat, že reakce budou bouřlivé.

Není nad to, když je celá rodina pohromadě.

„Mami, ještě se chci před spaním párkrát přitáhnout!“

„Pojď, Miško, ještě přidej!“