Recenze: Demonik propojí horor s virtuální realitou. Blomkamp naznačí linie nového žánru, předchozí úspěch ale nepřekoná

Může se zlo ukrýt v počítačové simulaci? 

Úspěšný jihoafrický tvůrce Neill Blomkamp známý sci-fi snímky District 9, Chappie a Elysium napsal během pandemie scénář spadající tentokrát do žánru hororu. Zavede v něm diváky do světa, kde je možné se skrze virtuální realitu dostat do cizí mysli. Obdivovatelé Blomkampovy práce, kteří si od Demoniku slibovali mimořádnou podívanou, však budou chtít po jeho zhlédnutí nahlédnout spíše do hlavy režiséra. Hledat budou odpověď na jednoduchou otázku – byly předchozí Blomkampovy úspěchy pouhým začátečnickým štěstím? 

K odpovědi „ano“ totiž svádí už fakt, že samotná zápletka Demoniku zní z anotace lépe, než vypadá její reálné provedení. Když Carly zavolají z nemocnice, že její matka leží v kómatu s poničeným tělem, ale stále aktivní myslí, vyzvou ji, aby se zúčastnila experimentu. Pomocí počítačové simulace se napojí na matčinu mysl, velmi brzy však zjistí, že něco není v pořádku. Přítomna je ve virtuálním prostředí totiž i jakási temná, nadpřirozená entita, která svou pozornost rázem obrátí od matky k dceři. 

Demonik vzbuzoval víc jak rok dopředu velká očekávání.Demonik vzbuzoval víc jak rok dopředu velká očekávání především kvůli Blomkampově předešlé tvorbě. Poté, co se režisér v roce 2015 příliš nevytáhl se sci-fi dramatem Chappie, očekávalo se, že po pětileté pauze přijde zlom. Že jeho další film bude zkrátka buďto hodně dobrý nebo hodně pod čarou. Ve skutečnosti si ale Demonik ukrajuje něco z obou kategorií. 

Blomkamp ve snímku využívá dlouholeté znalosti animací, a ačkoliv se ze scenáristického hlediska nejedná o nic objevného a lov na démona byl v historii filmu omílán nesčetněkrát, nápad s virtuální realitou a využití počítačové grafiky snímek ozvláštňují. Tedy alespoň natolik, že zastíní nepříliš přesvědčivé herectví Carly Pope v hlavní roli. To ve spojení s nesmyslnými kličkami v ději nebo mnohdy zbytečnými a táhlými dialogy táhnou Demonik pod úroveň Blomkampovy tvorby deset let nazpět. Mysteriózní atmosféra je pak ta tam. 

Přesto je možné, že se film stane prototypem a jakýmsi odrazovým můstkem pro další filmaře, kteří budou chtít lákavé kombinace hororu a virtuální reality využít a vystavět na něm další příběhy. Otázkou je, zda podobně jako Blomkamp ponechají grafiku připomínající dnes už prastaré PC hry nebo dají přednost modernější verzi. 

Podstoupit experiment, aby se dostala do mysli matky, se kterou přetrhala vazby, proč? 

 Nesmí chybět ani stylové hračky pro exorcisty.