Recenze Paroží: Temná indiánská mytologie nevyužila potenciálu, příjemný vizuál mrtvý děj nezachrání

Budeme se bát?

Každý rok v době kolem populárního svátku Halloween většina distribučních společností vypouští do světa alespoň jeden hororový film, aby se měli fanoušci svátku vždy čím novým postrašit. Studio Searchlight Pictures, čerstvě spadající pod společnost Disney, do kin poslalo novinku s názvem Paroží. A ač se snaží vyděsit všemožnými způsoby, během více než 90minutové stopáže se mu to povede sotva jednou.

Příběh Paroží sleduje Julii, učitelku základní školy, která se přestěhovala do rodného těžařského maloměsta zpět z Kalifornie, aby se vyrovnala s traumaty způsobenými jejím otcem. Na jednom ze svých žáků Julie zpozoruje náznaky týrání, a s bratrem Paulem se snaží chlapci pomoct. Ve městě se však začíná pohřešovat stále více osob, a Julie brzy pozná, že Lucasův dům skrývá dávná tajemství, která chtějí ven. A mají hlad.

Naprostá absence atmosféry je zásadním nedostatkem filmu po celou dobu stopáže.Scott Cooper, režisér úspěšného Black Mass: Špinavá hra, přináší divákům jakýsi spletenec, který se všemi způsoby snaží být hororem, ale v celku má do děsivé podoby opravdu daleko. Naprostá absence atmosféry je zásadním nedostatkem filmu po celou dobu stopáže. Režisér přitom pracuje se slušným námětem (indiánské legendy v moderní společnosti přeci jenom nebývají v mainstreamu každoročně otevírány) a hlavně vizuálně bohatými lokacemi horského města, které hustým zalesněním a těžební prioritou připomene např. slavné městečko Twin Peaks.

Kromě chybějící tísně filmu schází i snaha diváky vyděsit. To sice nemusí být priorita hororů, a zvláště v moderní době se některé z nich snaží do výsledku prošlapat alternativní cestou. Režisér Cooper ale během té cesty nesčetněkrát zabloudí, až to připadá, že úplně zapomněl, že se vlastně snaží natočit děsivý snímek. Funkčnost celku zachraňují kvalitní herecké výkony, a to v čele s představitelkou Julie Keri Russell (Star Wars: Vzestup Skywalkera) a jejího bratra Paula, ztvárněného vycházející hvězdou Jessem Plemonsem (Fargo). Závěru ale ani ústřední dvojice k záchraně nepomohla, konfrontace s nepřítelem působí, jako by chtěl režisér konečně skončit a jít si sednout do hospody. Finální epilog je předvídatelný zhruba tak od poloviny filmu.

Výsledkem se tak stává lehce podprůměrný pokus o horor, jenž od propadu zachraňují pochmurné, impozantní lokace a obstojné výkony ústředních protagonistů. Ani dohromady to ale nezachrání bídnou režii, která podkopává nohy zajímavému a netypickému námětu, zpracovaného do poměrně slušného scénáře. Divák tak spíš, než děsivý zážitek dostane hodinu a půl nudy, která sice neurazí, ale zábavu o halloweenském večeru neposkytne ani osobě, která by s hororovým žánrem neměla žádné zkušenosti.

 Postava Julie v podání Keri Russell je největším plusem filmu

Budoucí šťastná rodinka?

Není to jen noční můra