Recenze Hlas lásky: Neoficiální biografie Céline Dion představuje kariéru, radosti a tajemství nejznámější kanadské zpěvačky

„My Heart Will Go On“

Životopisné filmy slavných hudebníků jsou v posledních letech malé terno, které díky obrovskému úspěchu nedávného Bohemian Rhapsody dostávají od producentů častěji zelenou. Po Freddiem Mercurym a předloňském Rocketmanovi tak přichází na řadu Hlas lásky, snímek volně inspirovaný životem a kariérou fenomenální zpěvačky Céline Dion, který v rámci 24. ročníku uvede Festival francouzského filmu. Volná inspirace je však poměrně nadsázkou, fascinace zpěvačkou je v podání režisérky, scénáristky a zároveň představitelky hlavní role Valérie Lemercier opravdu znát.

Příběh tak sleduje cestu dívky Aline, čtrnáctého dítěte Sylvette a Anglomarda Dieuových. Aline projevuje svůj jedinečný talent už od dětství, vystupuje tak na menších akcích v okolí kanadského městečka, kde s rodinou vyrůstá. Ve 12 letech si Aline všimne manažer nahrávací společnosti Guy-Claude, který jí pomůže nastartovat kariéru. Následuje osobitý popis příběhu nejslavnější kanadské zpěvačky, který barvitě ukáže jak vrchol kariéry, tak i nejtěžší momenty Alinina, resp. Célinina života.

Právě vztah Aline a Guy-Clauda, který po Alinině vítězství v Eurovizi přeroste z čistě profesního do intimního, je stěžejním bodem více než dvouhodinové biografie. A je zároveň i nejzajímavější životní složkou zpěvačky, která skutečnému, o 26 let staršímu manažerovi René Angelilovi porodila 2 děti.

Nejsilnější složkou je životní výkon Valérie Lemercier. Nejsilnější složkou je ale životní výkon Valérie Lemercier. Aline je zpočátku nenápadná, neupravená, bázlivá holka z vesnice, které si divák sotva všimne. V průběhu kariéry se z ní stává sebevědomá superhvězda, a svojí dynamikou odzbrojuje nejen diváky na stadionech, ale i v sálech. Tuto změnu dramaturgie vnímá a pečlivě zpracovává, představitelka hlavní role ji absorbuje a intenzivním, velkolepým způsobem ji převádí na plátno. Zpěv Aline je prakticky bezchybný, s opravdovou Céline bychom je asi vedle sebe nepostavili, výkon podává ale opravdu úctyhodný.

Pěvecké představení Aline je úctyhodné natolik, až se divák bude divit, proč je ve filmu hudebních scén tak mnoho, a přitom zároveň tak nedostatečně. Kvantum písní jak adaptovaných, tak přímo z diskografie Céline se na plátně sice objeví, režie je ale zbytečně ukrajuje na co nejkratší časy. Z fenomenálního My Heart Will Go On, bezesporu nejproslulejší písně Dion, tak na plátně zůstává necelých 30 sekund, což je v kontrastu s atmosférou, kterou při výstupu dokáže Lemercier vybudovat, zoufale málo. Skalní fanoušky zpěvaččiny tvorby nepotěší ani absence některých hitů typu It’s All Coming Back to Me Now.

Režisérka změnila jméno zpěvačky úmyslně, alter-ego v doslovném překladu znamená „Aline bohyně.“ A jako bohyni nám Aline představuje. Lidskou, milující, zapálenou, tvrdohlavou a sebevědomou. Hvězdu, která nikdy nezapomenula na své začátky, a rodina pro ni i přes světoznámost zůstala na prvním místě. Je tak příznačné, že film vychází v době, kdy zpěvačku může objevit i generace, pro kterou její hudba už dávno znamená minulost. A třeba zafunguje i jako malé promo – Céline Dion se má v roce 2022 po 12 letech vrátit do České republiky.

Show Must Go…My Heart Will Go On!

Tak jako pro Celine je i pro Aline nejdůležitější rodina

S manželem/manažerem mají vyjímečný vztah