Recenze Finch: Tom Hanks putuje s robotem a psem vyprahlou krajinou. Komorní postapokalyptické sci-fi dojímá a varuje před klimatickou krizí

Člověk, pes a android se vydají najít nový domov. 

Britského tvůrce Miguela Sapochnika diváci doposud znali nejspíše jako režiséra několika epizod Doktora House nebo Hry o trůny. Během toho, co jako jeden z režisérů a scenáristů připravuje pro HBO i očekávaný prequel Rod draka, se pustil i do přípravy vlastního celovečerního filmu. Místo Západozemí se však ocitáme v postapokalyptické budoucnosti, kde se Země proměnila ve vyprahlou poušť zmítanou ohňovými tornády. 

A právě tam, kdesi uprostřed jednoho z měst duchů, se v obrněném transportéru prohání vysloužilý technický inženýr Finch, který má jediný cíl – udržet naživu sebe i milovaného střapatého psa. Zrovna snadný úkol to ale není. Klimatické podmínky na Zemi jsou už natolik šílené, že ozonová vrstva je ta tam, horko všedního dne vám způsobí těžké popáleniny a na popcorn už nepotřebujete mikrovlnku. Počítat tudíž nelze ani s jakoukoliv infrastrukturou. Ve světě, do kterého diváky Sapochnik uvádí, se lidstvo vrací do stavu homo homini lupus. 

Klimatický a ekologický vykřičník, který nám tvůrci předkládají, brzy eskaluje do realistických podob.Klimatický a ekologický vykřičník, který nám tvůrci předkládají, brzy eskaluje do realistických podob. Zhoubné sluneční záření nevypálilo jen všechnu zeleň, ale podepsalo se i na Finchově zdraví. Snad i přibývající množství tornád ho popožene v sestrojení pomocníka – inteligentního androida respektujícího čtyři základní pravidla. To, že nesmí ublížit člověku je už jakousi samozřejmostí. Mnohem více dojme pravidlo čtvrté, a jak několikrát Tom Hanks zdůrazní, to nejdůležitější. Postarat se za každých okolností o blaho psa. 

Před očima se tak divákům rozjíždí komorní postapokalyptická one-man-robot-dog road movie, která více než na efektech staví na emotivním příběhu o základních lidských hodnotách. Skromnost a žádné snahy o nadměrnou velkolepost si snímek udrží po celou dobu a budou ho nadnášet nad průměrem hlavně v momentech, kdy dějová linka nebo dialogy zaskřípou. 

Snahy samotáře Finche o dopravení psa na bezpečné místo kromě dramatických okolních vlivů zkomplikují někdy až příliš křečovitě dojemné příběhy, jichž má hlavní postava suverénní zásobu. Od vyprávění o nalezení bezbranného štěňátka, přes komplikovanou rodinnou historii až po svědectví nekonečné lidské bestiality a sobectví. Ostatně ony jsou důvodem, proč se Finch ani na chvíli nepokouší nalézt přeživší civilizaci. 

Bezesporu asi nejzajímavějšími scénami jsou ve snímku myšlenkové střety mezi člověkem-strojem. Android Jeff postupně zlepšuje své znalosti, dovednosti, a dokonce i svou vizáží se tak nějak „polidšťuje“. Nasadí si tenisky, obleče oversize zimní bundu. Sapochnik zde otevírá poměrně velký prostor k probádání. Nechává robota nahlédnout do zrcadla a uvědomit si vlastní já nebo ho konfrontovat se zapeklitostmi vlastní identity. Otázku, kde přesně leží hranice mezi lidskou a umělou inteligencí, však tvůrci cíleně nechávají nezodpovězenou. 

Finch je tak uspokojivou, skromnou sci-fi podívanou, která potěší přesně tím, čím předesílá v traileru – Tomem Hanksem, robotem a pejskem. Zasazena sice není do současné doby, práce s realistickou klimatickou vizí budoucna i možnostmi umělé inteligence však film činí aktuálním. Nehraje se na nic víc, neotvírá dveře na žádné příště. Odvypráví příběh o svých obyčejných-neobyčejných aktérech a zbytek nechá na fantazii diváků.  

 Nejsympatičtější trio, jaké si v postapokalyptickém světě můžeme vysnít. 

Nerozluční parťáci. 

Opalovačka bez ozonové vrstvy.