Recenze Greenland: Poslední úkryt – Obří kometa vyhladí lidstvo, Gerard Butler musí zachránit rodinu i manželství

„Je horší nevěra, nebo konec světa?“

Katastrofické filmy s hrozbami vyhynutí veškerého života na zemi táhly převážně v 90. letech, a to hlavně zásluhou Rolanda Emmericha a jeho Dne nezávislosti (1994). Od té doby, co naše společnost v jednom z nich s nadsázkou žije, se na ně nekouká zrovna snadno, to ale Hollywoodu nebrání v natáčení dalších. Přírůstek s názvem Greenland: Poslední úkryt rok od premiéry uvádí na své VOD platformě Netflix.

Jak už to u katastrofických filmů bývá, synopse je poměrně jednoduchá: rozpadající se kometa se blíží k zemi a největší úlomek má vyhladit 70 procent života na zemi. Vlády po celé Zemi tak určité občany, kteří mohou pro obnovu civilizace mít přínos, evakuuje do nouzových úkrytů.

Jedním z nich je i John Garrity, jehož představitel není nikdo jiný než hvězda současných katastrofických thrillerů, Gerard Butler. John se kromě souboje s časem a hledáním letadla příznačně do Grónska musí navíc poprat i se znovuvybudováním důvěry své manželky, jejichž vztah momentálně prochází těžkou krizí, a také s nemocí svého syna, která jim cestu značně komplikuje.

Režisér Ric Roman Waugh přináší na scénu poměrně netypický pohled prožitku závodu s časem a přírodou pouze z pohledu obyčejného aktéra.Režisér Ric Roman Waugh, autor posledního dílu trilogie Pád anděla (2019), přináší na scénu poměrně netypický pohled prožitku závodu s časem a přírodou pouze z pohledu obyčejného aktéra. Na rozdíl od zmíněných Emmerichových opusů se tady nikdo žádnou šťastnou náhodou nezná nebo přímo je vládním činitelem. V Greenlandu stačí anonymizující prezidentská SMS, že se rodina musí do 48 hodin ukrýt, jinak zemře.

A celý koncept Waughovi vychází. Jakákoliv koncepce pomoci svrchu zde neexistuje, jediné, na co se rodina může spolehnout, je pomoc druhých, a právě pomocných služeb. Rekonvalescence rodiny jakožto druhá dějová linka naopak nefunguje, a to ani v úvodu, kdy se o jakési kometě prolétající kolem země dozvídáme pouze z rádia v autě.

Fokus na obyčejné lidi je však paradoxně mířen až moc do hloubky. Představa, že se v roce, kdy teleskopy dohlédnou mimo naši galaxii svět dozví, že obrovská kometa míří nakonec na planetu až ve chvíli, kdy úlomek z ní srovná Floridu se zemí, je přinejmenším úsměvná. Nečekaná vlna paniky sice ve filmu funguje dobře, diváka ale v rámci nepochopitelných mezer minimálně v druhé třetině filmu napadají otázky typu „Je rok 2021, jsou zjistitelné sebemenší odchylky ve vesmíru, tak proč ne i tahle?“

Na druhou stranu režisér úspěšně pracuje s představou selhání komunikačních sítí, na kterých z velkých částí stojí fungování dnešní společnosti. Herecké výkony jsou věrohodné, a Butler tak ještě pár let ikonou katastrofických snímků zůstane. I přes nedůvěryhodnost samozřejmých situací je Greenland příjemnou jednohubkou, která sice ani zdaleka nedosáhne kvalit Emmerichových filmů, individuální pohled na apokalypsu ho však dělá zajímavým, a nenudí po celou dobu stopáže.

Apokalypsa se blíží

Hlavně je dostat do bezpečí

Když letí kometa, vztahové problémy jdou stranou