Recenze Kde je Anne Franková: Klasika obohacená o nové poselství se dotkne srdce diváka méně, než by se dalo čekat

„Navzdory všemu stále věřím, že lidé jsou ve svém srdci dobří.“

Deník Anne Frankové patří k nejzásadnějším dílům světové literatury. Teprve třináctiletá dívka ho začala psát v roce 1942 v Nizozemsku a pokračovala v tom i během ukrývání před deportací do koncentračního tábora. Její upřímné svědectví se po skončení války stalo bestsellerem. V průběhu let se promítlo i do filmové a divadelní tvorby. Tentokrát ho izraelský režisér Ari Folman převedl do animované podoby.

Celý příběh je vypravován prostřednictvím imaginární kamarádky Kitty, které Anne psala svůj deník. Ta jako zázrakem ožije v současném Amsterdamu, ale nedochází jí, že od té doby uběhlo celých 75 let. Vydá se proto svou nejlepší přítelkyni hledat. Vzpomíná na jejich společné chvíle v úkrytu a postupně zjišťuje, jak tragicky její život skončil.

V tomto okamžiku autor přesahuje dílo a vplétá do něj další poselství. Kitty se totiž rozhodne využít odkaz Anne, aby pomohla válečným uprchlíkům bez dokladů najít útočiště. Vnímá, že mnoho lidí dnes už nechápe, co ve skutečnosti její příběh znamená. Byť je po ní pojmenována půlka institucí ve městě. Tato paralela se současností vlastně není tak úplně mimo. I když si myslíme, že jsme se z minulosti poučili dostatečně, mnoho věcí se v podobné formě stále vrací. Pořád na světě existují lidé, kteří se musí před něčím skrývat a obávat se toho, co se jim stane, když je někdo najde.

Autor moc dobře ví, jaké pocity a postoje chce v publiku vyvolat.Na druhou stranu je právě v tomto patrná manipulace s divákem. Autor moc dobře ví, jaké pocity a postoje chce v publiku vyvolat. Jelikož je však migrace ještě všude poměrně citlivé téma, takto jednoznačně kladný přístup k této problematice se určitě potká i s mnoha negativními reakcemi.

S jejich záchranou jí pomáhá její kamarád Peter. Jejich vztah se postupně mění až v lásku. Svým způsobem Kitty zažívá to, co měla prožít i Anne, kdyby byl svět spravedlivý. V deníkových zápisech totiž často vzpomíná na to, jak ji ve škole obletovali kluci. Také popisuje vztah se svým Peterem, se kterým trávila čas v úkrytě.

Díky tomu, že se jedná o animovanou formu, má autor volnější ruce při zpracování, nemusí se držet čistě jen reality. Například zlověstní nacisté jsou zobrazeni jako vysocí panáci s uniformními plášti a maskami. V těchto chvílích dolehne tíživá atmosféra nejenom na hlavní hrdinky, ale i na diváka. Některé scény jsou naopak vykresleny velmi hravým způsobem, což působí vizuálně hezky. Rovněž je celkem přesně ukázáno rozmístění místností v úkrytě a jejich vybavení. To ocení především čtenáři knihy, protože představovat si to jen na základě plánků a dlouhých popisů je těžší.

Snímek může sloužit jako výukový materiál pro děti na školách. Možná by alespoň pár jedinců přivedl i k přečtení původního díla. Pravdou je, že s ústřední postavou se může i v dnešní době ztotožnit nejeden dospívající. Škoda, že příběh není o něco spletitější, aby si snáze udržel pozornost nejen dětského publika. Takhle se vlastně Kitty jen toulá městem, hledá Anne a své životní poslání a poznává nové lidi.

Film Kde je Anne Franková navazuje na jednu z nejslavnějších knih o holokaustu. Může nenásilně přiblížit tuto těžkou problematiku i mladším generacím. Občas se bohužel vypravování přece jen trochu vleče a nezachrání to ani kreativní animace, na které se ovšem skutečně dobře kouká. Když se kamarádka hlavní hrdinky dostane do současnosti, rozhodne se na základě svých zkušeností pomáhat válečným uprchlíkům. Toto cíleně zakomponované poselství autora určitě vyvolá u někoho ostrou odezvu. Místo spojování minulosti a budoucnosti se možná mohl zaměřit více na to, jak se dotknout srdce diváka, které navzdory všemu zůstane dotčeno méně, než by se dalo čekat. Nicméně tvůrcům se jinak podařilo citlivě a neotřele zpracovat příběh této dívky s velmi strašným údělem.

„Chyťte ji! To je ta dívka, která ukradla deník Anne Frankové.“

Anne měla hezký život, ale pak se to najednou všechno zhroutilo…

Pochmurné scény se v díle často střídají s fantazijními sekvencemi.