Recenze: Krásné bytosti reflektují krutost i křehkost dospívání. Okouzlí prvky islandského magična

Drsné i magické dospívání na islandské periferii. 

Krutost a násilí mezi mládeží nezměrně narůstá. Z této premisy se postupně rozvíjí děj snímku islandského tvůrce Guðmundura Arnara Guðmundssona příhodně nazvaný Krásné bytosti. Za surovostí, agresivitou nebo psychickým terorem, kterým parta mladých teenagerů čelí (či je sama jejich součástí), se ale zároveň skrývá něco na první pohled nenápadnějšího a mnohem cennějšího. Nejryzejší a nejčistší emoce, jakých jsou lidské bytosti schopny.

Čtrnáctiletý Balli je outsider z nestabilní rodiny, který čelí tvrdé šikaně prakticky na každém kroku. Jeho smutný, osamocený život se však mění ve chvíli, kdy se ho „ujme“ parta kluků z okolí. Ani jejich život však není bez problémů – výbušný a násilnický Konni, empatický Addi a nejistý Siggi jsou zapleteni do řady nejrůznějších průšvihů. Balli společně s nimi prožívá dobré i zlé a poprvé v životě zjišťuje, jaké to je být součástí party, kde je věrnost přátelům nade vše.

Guðmundssonovi se podařilo pozoruhodně reflektovat surovost a krutost, které dospívající čelí, a to v maximálně autentické podobě.Guðmundssonovi se podařilo pozoruhodně reflektovat surovost a krutost, které dospívající čelí, a to v maximálně autentické podobě. Jsme svědky hrozivých momentů, při nichž tuhne krev v žilách i otrlým náturám – pouličních rvaček, násilí na dětech, vyhrožování nebo psychického nátlaku. Na tomto drsném základu však snímek postupně odhaluje i zranitelnost, jemnost, citlivost, emoční zmatek a mimořádně umně pracuje s motivem neporušitelné síly přátelského pouta. Přestože se tak chlapcům často zdá, že je svět nespravedlivý a proti nim, mají vždy jistotu, že se mohou opřít jeden o druhého.

Režisér, producent a scenárista Guðmundsson se ve vyprávění o partě teenagerů inspiroval vzpomínkami na vlastní dospívání. To zahrnovalo nejenom jedinečná přátelství, dobrodružství, spoustu legrace a sarkasmu, na druhé straně ale také nejistotu, chaotickou směs pocitů, agresivní chování, vyrovnávání se s křivdami či rodiče neschopné vyřešit vlastní problémy. Jedním z Guðmundssonových cílů bylo přiblížit divákům tuto rozporuplnost okolního světa v očima teenagerů a předat ve filmu takové pocity, jaké podle něj zažívá dospívající mladý kluk.

Jedním z nejzajímavějších prvků, s nimiž tvůrce v Krásných bytostech pracuje, je islandský folklor plný kouzel, pověr, předtuch, magie. Mnozí Islanďané dodnes věří na moc přírodní magie a čarovných bytostí a Guðmundsson, který v jedné takové rodině vyrostl, postupně film tímto motivem stále více protkává. Činí tak především skrze postavu Addiho, který se zprvu za svou pověrčivou matku stydí, později však sám začne mívat vize a prorocké sny.

Guðmundur Arnar Guðmundsson si díky předešlé tvorbě, nevyjímaje debut Kamenné srdce z roku 2016, vybudoval pověst filmaře, který umně a s citem propojuje současnou sociální problematiku a magii islandské domoviny. U Krásných bytostí se jeho režisérský i scenáristický talent potvrzuje, a co více. Gradující a napínavý děj, v němž mají zároveň všechny postavy čas se rozvinout a získat si diváky, podtrhují záběry pořízené oceňovaným kameramanem Sturlou Brandth Grøvlenem. Ten v minulosti předvedl svůj nevídaný cit pro natáčení například v Chlastu Thomase Vinterberga či experimentální sci-fi Last and First Man Jóhanna Jóhannssona.

Snímek o nezlomné síle přátelství, nejistotách ve vlastních pocitech stejně jako mravní síle a slabosti, mohli diváci v Česku poprvé vidět na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. V repertoárech kin, kam nyní putuje, zřejmě nejvíce upoutá silným, dojemným a pečlivě vystavěným příběhem, který ukazuje, že přes veškeré zlo okolního světa se krásné bytosti nevytratily, jsou stále tady, uvnitř nás samých.

Přátelství nade vše. 

Mimo společnost a ve vlastním světě. 

V dobrém i tom nejhorším.