Recenze Úsměv: Když úsměv vyděsí k smrti. Nový horor Parkera Finna si pohrává s hluboko zakořeněným strachem

Někdy úsměv nevěstí nic dobrého. 

Úsměv jako přívětivé a hřejivé gesto? V očekávaném celovečerním debutu Parkera Finna rozhodně ne. Psychologicky laděný horor o psychiatričce, na kterou se přenese záhadná kletba, zpochybní význam jednoho z nejzákladnějších vyjádření lidských emocí. Ve světě, který Parker vybuduje, úsměv znamená varování, že přijde něco zlého. A probudí tak hluboce zakořeněný strach nejen na plátně, ale i u diváků sedících před ním. Pokulhávajícímu scénáři navzdory. 

Rose je workoholická lékařka na oddělení psychiatrie, která tráví v práci každou volnou chvíli a pro pacienty by se rozkrájela. Jednoho dne však na oddělení akutního přijmu potká mladou pacientku na pokraji nervového zhroucení, která trpí závažnými halucinacemi. Přestože Rose neočekává, že by případ jako zkušená lékařka nezvládla, situace vygraduje a dívka si před jejími zraky s ledově klidným úsměvem prořízne hrdlo. 

Od té chvíle se lékařce začnou vracet traumatizující vzpomínky z dětství, začne trpět bludy a stihomamem. Brzy si však uvědomí, že se nejedná o stres způsobený hrůznou událostí, ale že se ocitla v bludném kruhu něčeho velmi zlého. Její pacientka totiž byla posledním článkem v řetězci sebevražd „usměvavých“ lidí, a Rose je nyní další na řadě… 

Dunění, chorály a kamera vzhůru nohama nás v prvních minutách uvede do světa, v němž se primitivní vyjádření radosti úsměvem obrací naruby.Jedna z věcí, kterou už zpočátku Úsměv velmi příjemně překvapí, je originální kamera a propracovaný sound design, který umocňuje pocit tísně a ohrožení. Dunění, chorály a kamera vzhůru nohama nás v prvních minutách uvede do světa, v němž se primitivní vyjádření radosti úsměvem obrací naruby a diváci krok po kroku spolu s postavou Rose postupně upadají do bezvýchodné nejistoty. 

Kromě toho, že po technické stránce je snímek zdařilý, nezklame z valné části ani dějovou výstavbou. Poměrně dlouho v divácích udrží nepříjemné napětí, přestože ke konci budou patrné mezery ve scénáři a nebude se konat žádný originální plot twist, přestože se na několika místech v průběhu děje doslova nabízí. Namísto toho Úsměv sklouzne do tuctovosti a ke konci zapůsobí spíše tak, že přestal bavit i samotného Finna. 

Jako dobrá volba se ukázalo také obsazení Sosie Bacon do hlavní role lékařky, která se postupně propadá do temnoty, přestože jí odhodlaně vzdoruje. Uvěřitelná a přirozeně působící je každá její panická scéna, každé přesvědčování okolí, že si nevymýšlí i ztvárnění emotivních flashbacků. 

Navzdory nevyužitému potenciálu ve vygradování děje ale Úsměv zůstává důstojným prvním vykročením Parkera Finna k celovečerním filmům. Kromě ikonického zlověstného úsměvu, který nedá spát zřejmě ještě dlouho po odchodu z kina, si jej někdo zapamatuje třeba i díky názvu, který se ve filmu objevuje poměrně pozdě, ve chvíli, kdy už si snímek diváky omotá kolem prstu jinými zbraněmi. 

Děje se tady něco zlověstného. Ale nikdo tomu nevěří. 

Jaké překvapení asi připraví Rose na narozeniny svého synovce? 

Jediný, kdo bude ochotný Rose věřit, je její bývalý přítel. Náhoda?