Recenze: Princezna zakletá v čase 2 trpí přehnaným množstvím nápadů

Oblíbení hrdinové se vrací v méně nápaditém, ale stále bohatém příběhu.

Princezna zakletá v čase si získala srdce diváků díky poctivosti, s jakou byla vytvořená. V hravém příběhu nechyběly sympatické postavy v podání skvěle vybraných herců, spousta fantazie, humoru, poselství o lásce a přátelství, i vývoj charakterů. Ve druhém díle se znovu setkáme s Ellenou, Janem a Amélií, a také s celou (až příliš dlouhou) řadou dalších postav. 

Spousta pohádek končí tím, že princ s princeznou se dají dohromady a žijí šťastně až do smrti. Ale co přesně se děje dál? Podle princezny zakleté v čase 2 se oba začnou pekelně nudit, z prince Jana (Marek Lambora) se stane nerozhodný držgrešle, zatímco Ellena (Natalia Germani) tomu nabručeně přihlíží a bez své nejlepší kamarádky si neví rady. To ovšem diváky trápit nemusí, protože příběh se bude věnovat úplně někomu jinému, alchymistce Amélii (Eliška Křenková), ze které se stal poměrně zkušený mág. Tuto vedlejší postavu předešlého dílu si diváci zamilovali díky kousavým poznámkám, které neustále trousila. Když ovšem takový charakter použijeme jako hlavního tahouna dvouhodinového snímku, musíme mít v zásobě slušnou zásobu vtipů, aby se to neomrzelo. Bohužel Améliina nátura, kterou ještě umocňuje negativní vliv runy času, začne být poněkud otravná.

Tentokrát už si nebudeme hrát s časem, takže děj je klasičtější a odehrává se především v magickém městě Ayra, které musí být ochráněno před temným nepřítelem.Tentokrát už si nebudeme hrát s časem, takže děj je klasičtější a odehrává se především v magickém městě Ayra, které musí být ochráněno před temným nepřítelem. Příběh je celkově jednoduchý, jelikož hrdinové nejdřív někam putují a tam pak čekají na útok hlavního zloducha. Ale to, co se děje mezi spoustou postav a k tomu vnitřní boj Amélie, už je trošku náročnější na pochopení i orientaci v příběhu, zvlášť pro mladšího diváka. Vše je příliš zamotané a při sledování si možná občas budeme připadat, že jsme sami zakletí v čase a jsme nuceni sledovat nekonečný film. Střih občas pokulhává, načasování vtipů ještě častěji než občas, a stmívačky byly zbytečné. Na druhou stranu je tu spousta magie a krásných efektů, které tedy starším z nás připomenou minimálně Avengers a Doktora Strange, ale buďme rádi, že u českého filmu vůbec můžeme spatřit dobře odvedenou práci na efektech. Nechybí pěkná krajina, záběry z dronu a dobrodružná atmosféra.

Tvůrci bohužel tentokrát nevěděli, kdy říct dost, a my se trošku ztratíme v množství dějových linek a vedlejších postav. Je sice skvělé mít fantazii a nápady, ale není třeba použít všechny. Navíc je patrné, že ve střižně se toho muselo ještě hodně osekat, a tak výskyt některých postav, třeba princovy nápadnice (Sára Korbelová), úplně ztrácí smysl. Hlavní postava Amélie je ke konci už skoro nesnesitelná, závěrečný “souboj” s hlavním padouchem přinejmenším rozpačitý a stopáž 134 minut u pohádky je problém na první pohled. 

První Princezna zakletá v čase měla jeden vynikající nápad, použít časovou smyčku, a na tom se začalo stavět. V pokračování je bohužel asi tisíc nápadů průměrných, žádný pořádný, a do filmu se použily všechny. Je to trošku chaos a udržet příběh pohromadě se nepovedlo ani scénáři, ani režii. Ze snímku je cítit nadšení a láska pro projekt, ale býval by mu prospěl někdo s chladnou hlavou a odstupem. Je to velká škoda, každopádně v české tvorbě je tahle pohádka/fantasy stále vysoko nad průměrem. Třeba se jednou dočkáme trochu důstojnější a vyspělejší trojky.

Tentokrát velkou roli hraje Amélie a magie.

Princezna s princem se tu sotva mihnou.

Ve filmu se stále něco děje, možná až moc.