Recenze: Menu je bizarní, překvapivé, zábavné a strhující. Ochutnejte

Vražedně dobré menu nás odrovná svým černým humorem a nepředvídatelností.

Temná satira o jídle, jeho příznivcích, bohatých lidech i lidech zcela jiných, kteří zasvětili život svému milovanému řemeslu, až je zcela zničilo. Tyler (Nicholas Hoult) se svou společnicí Margot (Anya Taylor-Joy) vyráží do vyhlášené restaurace Hawthorne, kterou má pod palcem jeden z nejlepších šéfkuchařů na světě, Slowik (Ralph Fiennes). Exkluzivitu jeho podniku dokazuje čekací lhůta několika měsíců, a ještě ji podtrhuje fakt, že restaurace se nachází na malém ostrově, kam nikdo nemá běžně přístup. To ale nemusí být jen výhoda…

Na večeři míří různorodá sebranka bohatých lidí. Sebestředná filmová hvězda, pár bankéřů, znuděný manželský pár, slavná kritička restaurací… Jsou všichni tak rozmazlení přepychem a zaslepení velikostí vlastního ega, že je nejspíš nemůže uspokojit ani nejlepší restaurace na světě. A někdo by tomu měl učinit přítrž. Již brzy na talířích přistanou pokrmy, které budou zpochybňovat morálku jednotlivých hostů. 

Každému ale trvá různě dlouhou dobu, než zaznamená blížící se nebezpečí, první je ovšem Margot, která nechce přistoupit na tuhle snobskou hru. Slowik a jeho tým má ale přesný plán, co bude součástí dnešního “zážitkového menu”. I když se ve filmu dějí šílené věci, každá scéna, stejně jako každý chod, jsou divákovi servírovány hladce a elegantně. Je fascinující sledovat, jak se důmyslný příběh rozplétá a napětí graduje. Je zábavné jednotlivé charaktery sledovat, aniž bychom jim fandili, protože nikdo si možná nezaslouží naše sympatie. 

Šéfkuchař Slowik je maximálně soustředěný perfekcionista, génius i šílenec posedlý kontrolou, představení jídel od něj zní sofistikovaně a zároveň pohrdavě. Fiennes se ho chopil s naprostou samozřejmostí a při jeho tlesknutí by si možná sedl na zadek i Voldemort. Houltův Tyler je jídlem naprosto posedlý a do sebe zahleděný. Postava Taylor-Joy možná občas působí až příliš nezranitelným dojmem, což moc neodpovídá vyhroceným situacím. Přestože je o ní řečeno, že “sem nepatří” a její odlišnost je patrná, měl jí scénář dát prostor se alespoň jednou zachovat lidštěji a normálněji, tedy například se na chvilku nervově zhroutit. I vedlejší postavy nás zaujmou a pobaví, některé jsou sympatické, jiné třeba jen fascinujícím způsobem otravné. 

Menu je kruté, nekompromisní, svérázné, rafinované, nepředvídatelné, zlověstné a zábavné zároveň.Menu je kruté, nekompromisní, svérázné, rafinované, nepředvídatelné, zlověstné a zábavné zároveň. Určitě jde o jeden ze snímků, které můžete vidět znovu a znovu a užívat si preciznost jeho zpracování. Scénář nás nepřestane udivovat a režie je precizní, film dokáže pohltit a velmi výrazné výkony i ve vedlejších rolích jen umocní náš zážitek.

Jídlo se dá vyfotit nebo popsat, ale pravý požitek z něj máte jen pokud ho ochutnáte, stejně tak můžeme donekonečna popisovat film Menu, ale ten se musí zažít. Je uspokojivý svou krásou a elegancí, ale nakrmí i naši duši, jde o znepokojivé a rafinované umělecké dílo. Rozhodně byste měli být příznivci černého humoru a snést trošku té krve, zároveň jde o dobře stravitelnou podívanou. Slowik ve filmu prohlásí, že menu je sestaveno tak, aby hosté neodešli hladoví, ale Menu je tak dobré a překypující nápady, že při závěrečných titulcích ještě po pár chodech toužíme.

Překvapit, to je dnes pro šéfkuchaře těžký úkol. 

Jen pokud jste svému řemeslu zcela oddáni, můžete být mistrem.

Návštěva takové restaurace může být životním zážitkem.