Recenze: Největší dar je pohádka o lidech a bozích, kteří někdy nemají rozum

Blíží se Vánoce a s nimi čas pohádek. Dobrých i špatných. 

Režisérky Daria Hrubá a Marta Gerlíková Santovjáková se pokusily vytvořit pohádku s klasickou atmosférou velebící tradiční lidské ctnosti, lásku, přátelství, sounáležitost a radost. Vezmou nás do malé vesničky na Valašsku do dob, kdy lidé žili skromně, měli jen to jídlo, které vypěstovali a sklidili, chodilo se k muzice a celá rodina si pomáhala. Může takový film ještě vůbec okouzlit novou generaci, nebo spíše jen rodiče nostalgicky zatlačí slzu? Toť otázka.

Život hrdinů je úzce spjat s přírodou, kterou ovládají bohové. Morena (správně nesympatická Zuzana Slavíková) je paní zimy a jen nerada předává žezlo rozpustilé Vesně (Sabina Rojková), která panuje jaru a ráda škádlí protivné nekňuby. Morena má srdce z ledu (a problém s alkoholem), takže ji hodně obtěžuje, když jsou lidé veselí a radují se ze života. Kdyby ale nějak dokázala zařídit, aby vládla celoročně, její syn Smrťák (Petr Vančura) by se mohl víc činit a za chvilku by ji netrápily migrény z neustálého chichotání dětí ve vesnici. Co jí ale můžeme vyčítat, když jsou tu děti vykresleny tak nesmírně otravně. 

Zatímco hlavního boha Svarožice (Bolek Polívka) rozptylují hašteřící se víly, spojí Morena síly s bohem rozepří Černobogem (Jiří Dvořák) a vydává se do vesnice v přestrojení za člověka, aby získala předmět, který by jí dal více síly než ostatním bohyním ročních období. Tuhle kouzelnou věc ale může dostat jen darem, a to bude s její zákeřnou povahou problém. 

Pohádka připomíná staré zvyky a způsob života, snaží se kombinovat mladé sympatické tváře s hereckými matadory, kteří zase potěší rodiče.Pohádka připomíná staré zvyky a způsob života, snaží se kombinovat mladé sympatické tváře s hereckými matadory, kteří zase potěší rodiče. Bolek Polívka se na place potkal málem s celou rodinou, mihne se tu také Petr Čtvrtníček, Pavel Nový či Martin Stránský. Když jsou na plátně dospělí herci, je to o něco lepší podívaná. Dětští hrdinové bohužel mají za úkol jen pobíhat okolo a hystericky se smát. Humornou vložkou má být ráčkující holčička, které často není ani rozumět, a ostatní si ji kvůli tomu dobírají. To by nám mělo napovědět, pro jak malé diváky je pohádka únosná. Pro ty starší není až tak důvtipná a zajímavá, postavy jsou černobílé a najdou se tu i nějaké technické chybičky. Ozvučení se někdy úplně nevyvedlo, herci mluví přes sebe nebo je přehluší nějaký zvuk. Ani střihy se nedaří moc plynule, občas je přechod mezi odlišnými scénami vyloženě rušivý. Určité staromilské kouzlo ale pohádka má a plejáda populárních herců, hezké krajiny a celkem rozmanitý děj toho zvládnou zachránit dost. Diváky zamrazí nejen když řádí Morena, ale také když zazní v několika písních hlas zesnulého zpěváka Davida Stypky. Pro jeho fanoušky to budou nejdojemnější momenty filmu.

Největší dar může potěšit milovníky klasických pohádek, připomene nám dávné doby, kdy děti neseděly u tabletů, ale chodily si hrát ven s kamarády. Celkový nápad s představením starých slovanských bohů i života “postaru” je pěkný, a i malým divákům dobře srozumitelný. Otázka zní, zda je dokáže zaujmout a Největší dar jen v kině povinně neodsedí, tak jako rodiče.   

Jaro, léto a podzim se musí postavit zlé zimě, která chce vládnout věčně.

Spousta lidských útrap je způsobená tím, že se bohové nudí, nebo nedělají svou práci.

Malí diváci možná vůbec nepochopí, proč si chodí děti hrát ven a co tam dělají.