Recenze Korzet: Rakouská císařovna vymetá s patriarchátem vídeňské podlahy. A je to zatraceně dobře

Sissi, šlapeš nám po monarchii!

Jako jsou v současné době oblíbené biografické filmy slavných zpěváků, umělců a kapel, tak paradoxně historických portrétů mnoho v kinech nevídáme. Ještě méně jich vídáme s trochou originality. A téměř žádné zobrazení významných žen zachycující jejich společenský i osobní útlak. Čerstvý vítr do kin vnáší biopic rakouské císařovny Alžběty Bavorské s názvem Korzet.

Císařovnu „Sissi“ (Vicky Krieps) nám představí v roce 1878, tedy na prahu 40 let. Manželkou císaře je už téměř dvě desítky let, a je vtažena do role první dámy monarchie na plný úvazek. Režisérka Marie Kreutzer zachycuje pouze rok Alžbětina života, ve kterém ji z role manželky panovnice nic nevytahuje.

Nehodlá představit Sissi v její nejlepší podobě, chce vystihnout reálie dvořanského „vězení“.Dějově sice méně bohatý snímek ale přesně na toto období cílí. Nehodlá představit Sissi v její nejlepší podobě, chce vystihnout reálie dvořanského „vězení“. Stárnoucí císařovna je devastovanou ženou, jakýkoliv osobnostní progres sice nepotlačuje přímo její manžel – císař František Josef I., je ale patriarchátem k točení v bludném kruhu reprezentace monarchie téměř donucena.

Alžběta ale druhou polovinu svého života (to, že skončí předčasně, samozřejmě neví) už obdobně prožít nechce. Prostřednictvím zdánlivě marginálních kroků se zasazuje o vlastní emancipaci – kouří, často odjíždí z Vídně, snaží se zbavit „císařských“ okovů do možné míry. Hledá místo, kde jí bude dobře.

Systematický útlak, podnícený přísnými pravidly monarchie, jí ale nepovolí zbavit se okovů natrvalo. Sissi bojuje se ztrátou vlastní ženskosti pod korzetem, který zde kromě stahující tělesné bariéry představuje i symbol patriarchální ženské represe. Císařovna si tuto skutečnost uvědomuje a ani ji prorazit nechce, alespoň zpočátku. Nachází útěchu na anglickém venkově, snaží se znovunalézat vlastní hodnotu fyzické i psychické krásy.

I přesto, že je pohled na císařovnin útlak radikální, je vůči ní nadále objektivní. Režisérka nám Sissi v koordinaci s fantastickým výkonem Vicky Krieps nepředstavuje jako automaticky milováníhodnou osobu. Uvědomuje si i výsady svého postavení, využívá elitářství a kontroly nad svým služebnictvem. Svoji jedinou „přítelkyni“ ze služebnictva odmítne připustit ke smluvenému sňatku. Má na to téměř vlastnické privilegium.

Tak jako předloňský Spencer je i Korzet vztyčeným prostředníčkem patriarchátu a historicky zakořeněnému útlaku žen, který vůči nim rakousko-uherská monarchie praktikovala na denní bázi. Kdo čeká historicky přesnou biografii císařovny Sissi, bude zklamán. Principy fikce a částečně i aktivismu ale z Korzetu dělají snímek, který v dosavadních příbězích o Alžbětě Bavorské nezapadne a naopak těm, kdo o to stojí, poskytne na její historickou osobnost originální a neotřelý pohled.

Žena a kouření? Nehoráznost!

Pasivní kontrola váhy je jedním z důsledků útlaku monarchistickou společností.

S patriarchátem se vyrovnám po svém. Jsem přece císařovna!