Recenze White Plastic Sky: Pozoruhodný sci-fi námět bohužel nezvládá využít svůj potenciál

Jak lidstvo přežije, až nebudou na Zemi žádné zdroje?

Pouštět se do tvorby sci-fi je vždy odvážný krok, protože se v něm často ukazuje něco doposud nepoznaného. Když se k tomu navíc zvolí animovaná forma, je to ještě neobvyklejší. Přesně pro tuhle kombinaci se rozhodla maďarsko-slovenská produkce tohoto filmu.

Příběh se odehrává v Budapešti roku 2123. Aby lidstvo přežilo, muselo najít způsob, jak se vypořádat s nedostatkem zdrojů. Každý občan má nárok na 50 let života. Poté má podstoupit proces, během kterého se z něj stane strom. Stefanova žena Nora se rozhodla dobrovolně darovat své tělo na tyto účely ještě mnohem dříve. Aby ji zachránil, vydává se Stefan na dobrodružnou cestu za hranice města.

Z postapokalyptických světů si jde buď dělat legraci, nebo je brát smrtelně vážně.Z postapokalyptických světů si jde buď dělat legraci, nebo je brát smrtelně vážně. Tento snímek si vybral druhou variantu. Samotná zápletka je vlastně dost zajímavá. Kdo by netoužil vidět nějaký scénář, který by popisoval, co nás může v budoucnu čekat? Možná jen mimozemšťan, ale jinak se tahle otázka týká úplně každého.

Nějakou dobu trvá, než se divák zorientuje, jak to v tomhle světě chodí. Zpočátku postavy jen sem tam řeknou nějakou indicii, ale celkový obraz si musí poskládat každý sám. Nicméně by to stejně chtělo některé věci dovysvětlit. Například jak se z lidí jen tak stanou stromy? Kdy a proč jsou jedovaté? A jak funguje ono tajemné „semeno“?

Na první pohled zaujme vizuální stránka tohoto animovaného filmu. V některých scénách jsou použité reálné textury, takže to skoro vypadá, jako by šlo o skutečný svět. Ty se prolínají s animovanými pasážemi. Nápad to není špatný, ale občas to působí dost zvláštně. Navzdory tomu jsou některé části poměrně působivé. Dobře se například kouká na přírodní scenérie. Během sledování si divák ale může snadno všimnout toho, že ne všechno sedí přesně tak, jak by mělo.

Jednotlivé postavy působí celkem realisticky. To je nejspíše kvůli tomu, že se scény nejdříve natáčely s opravdovými herci. Ústřední duo ztvárnili maďarští herci Tamás Keresztes a Zsófia Szamosi. Ačkoliv je jejich chování v příběhu pochopitelné, nejde se s nimi tak úplně lehce ztotožnit. Možná je to tím, že žijí v úplně jiné realitě, čímž si neustále udržují nechtěný odstup.

Největším problémem vypravování je jeho tempo. Je totiž tak pomalé, že by ukolébalo ke spánku i největšího fanouška sci-fi. Nehledě na to, že už z podstaty žánru by člověk čekal trochu víc akce. Velká pozornost se věnuje vztahu mezi Stefanem a Norou, který utrpěl nečekanou ránu v podobě ztráty dítěte. Jejich postupné sbližování je sice zajímavé, ale je logické, že nejde uspěchat. Ať už doopravdy, nebo ve filmovém světě.

Snímek White Plastic Sky popisuje neobvyklou formou jeden z nejpalčivějších problémů současnosti. Na Zemi neustále ubývají zdroje, které jsou pro lidskou existenci nezbytné. Tvůrci diváka vrhají do tohoto světa, aniž by ho nejdřív blíže vysvětlili. Kvůli tomu mu k srdci příliš nepřirostou ani Stefan a Nora, což je jeden ze základních kamenů úrazu. Největší důraz se pak dává na vývoj jejich vztahu a popis budoucnosti je téměř až druhořadý. Celý film se nese v poměrně ponuré atmosféře, čemuž odpovídá pomalý způsob vypravování i časté ticho. Škoda, že dílo nezvládá využít potenciál zajímavého námětu. Takhle se na něj divák jednou podívá, ale vracet se k němu nebude.

Když musíš být na pokraji smrti, aby ses znovu sblížil se svým protějškem.

Proměna lidí ve stromy může začít.

Takhle má podle tvůrců vypadat Budapešť v roce 2123.