Příběh horolezkyně Diny Štěrbové.
Dina Štěrbová jako první žena na světě v roce 1984 pokořila osmitisícovou hranici himálajské velehory Čo Oju. Fascinující je nejen samotný fakt, že takový výšlap zvládla, ale také to, že se o to pokusila v době, kdy byly ženy s cepíny a mačkami na osmitisícovkách raritou. Ke stoupání na nejvyšší vrcholy světa se v letech normalizace probojovávala. Podpora ze strany horolezeckého svazu nebyla a chlapi ženy na expedice zkrátka nebrali. Na svoje expedice si vydělávala bouráním komínů nebo šitím péřových spacích pytlů. Zkrátka její touhu a chuť za pokořením horských vrchů nedokázalo zastavit nic.
Další kapitola začala v roce 2005, kdy Dina odjela do pakistánského Baltistánu, který byl postižený katastrofálním zemětřesením. S horolezeckým kolegou Vítězslavem Dokoupilem v rámci podpory Baltistánu založila malou neziskovku. Díky ní pomohli ve výšce 3 500 m opravit mosty, vybudovat cestu, zavlažovací kanál a vodovod do jedné z nejodlehlejších vesnic. A po dvouletém úsilí tu vybudovali malou českou nemocnici. Projekt Diny Štěrbové a Vítězslava Dokoupila tak za 17 let své činnosti zachránil mnoho životů.
Na tyto aspekty života Diny Štěrbové se zaměřuje celovečerní dokument Za oponou velehor, za kterým stojí režisérka a scenáristka Hana Pinkavová. Jak je vidět, život Diny Štěrbové je bohatý a rozhodně vydá na hutný příběh. A Pinkavová si je toho moc dobře vědoma a snaží se z toho dostat co nejvíce, občas až moc.
Ač má Štěrbová co vyprávět, tak v jistých ohledech působí scénář až příliš hutně.Ač má Štěrbová co vyprávět, tak v jistých ohledech působí scénář až příliš hutně. Pinkaková se do něj snaží narvat všechno, co může. A vlivem toho je vyprávění nabité informacemi a do diváka hustí jeden fakt za druhým. Ono je to všechno samozřejmě velmi zajímavé a stojí to za to, ale po nějaké době už toho začíná být moc a divák má problém udržet pozornost a vstřebat všechno. Stominutový snímek tak především v druhé polovině působí trochu zdlouhavě a po chvíli začínáme mít pocit, že se nikdy nedočkáme konce.
A je to škoda, protože osud Štěrbové je skutečně inspirativní a stojí za to se o ní dozvědět něco více. Jen je rozložení do jednoho stominutového snímku možná trochu nešťastné. Také fakt, že má příběh dvě scenáristicky oddělené poloviny (nejdříve se dozvídáme něco o jejím horolezectví a pak skočíme do humanitární části vyprávění), přispívá k tomu, že by snímku očividně víc prospělo, kdyby byl pojat jako dvoudílná televizní minisérie. Dvě témata (horolezectví a humanitarismus) se tu zkrátka tříští a skok od jednoho tématu k druhému působí trochu klikatě a nepřirozeně, což zamrzí.
Na druhou stranu dílo nabízí kvalitní a úchvatné záběry na velehory, které působí jako podkres k vyprávění Diny Štěrbové. Mimo to je snímek doplněn o starší záběry Štěrbové, pravděpodobně z jejího soukromého archivu. A v druhé polovině se celý štáb vydává do Baltistánu, takže dostáváme autentické záběry prostředí i místních obyvatel. Vizuály jsou tedy dohromady hravé, pestré a dobře doplňují celkovou podívanou.
Z tohoto hlediska je film profesionálně zpracovaný, kde však trochu pokulhává, je zvuk. Valná část vyprávění je přezvučená a zbytečně až moc hlasitá. Těžko říct, jestli se stala chyba v post-produkci, nebo to byla chyba konkrétního promítání (pozn. film byl viděn na premiéře ve velkém sálu kina Lucerna), každopádně se jednalo o velmi rušivý element. A to zvlášť ve chvíli, kdy se k přezvučenému hudebnímu doprovodu přidává podobně hlasitá narace Štěrbové a působí to, jako by se navzájem chtěli přehlučit. Výsledkem je kakofonie zvuků, která je prostě nepříjemná.
Dohromady se Za oponou velehor věnuje zajímavým tématům, které však občas pojímá trochu košatě. Samotný subjekt, Dina Štěrbová, má co povědět a režisérka a scenáristka Hana Pinkavová se snaží to divákovi předat. Problém však je, že obsahu k vyprávění je až moc a vydal by spíš na několikadílný televizní dokument než na jeden celovečerní film. Spojení horolezectví s humanitární činností je občas trochu nešťastné a skok z jednoho tématu do druhého je trochu kostrbatý. Nehledě na to, že vlivem toho působí děj snímku příliš hutně a v druhé polovině už je zdlouhavý. Nepomáhá ani problém s přezvučením a nehodícím se hudebním doprovodem. A je to škoda, protože život Diny Štěrbové rozhodně stojí za převyprávění a zhlédnutí.
Dina Štěrbová je první českou dobyvatelkou světových vrcholů.
Záběry horský titánů nabízí úchvatnou podívanou.
I na humanitární výpravě v Baltistánu je toho spoustu k vidění.
Za oponou velehor
Dohromady se Za oponou velehor věnuje zajímavým tématům, které však občas pojímá trochu košatě. Samotný subjekt, Dina Štěrbová, má co povědět a režisérka a scenáristka Hana Pinkavová se snaží to divákovi předat. Problém však je, že obsahu k vyprávění je až moc a vydal by spíš na několikadílný televizní dokument než na jeden celovečerní film. Spojení horolezectví s humanitární činností je občas trochu nešťastné a skok z jednoho tématu do druhého je trochu kostrbatý. Nehledě na to, že vlivem toho působí děj snímku příliš hutně a v druhé polovině už je zdlouhavý. Nepomáhá ani problém s přezvučením a nehodícím se hudebním doprovodem. A je to škoda, protože život Diny Štěrbové rozhodně stojí za převyprávění a zhlédnutí.
- Hodnocení
