Recenze Pramen mládí: Pokud chcete zábavu, raději hledejte nějaký ukrytý poklad

Tohle je spíš pramen zklamání.

Existuje žánr, který se ve filmové džungli neustále snaží najít své ztracené zlato. Říká si „dobrodružný akčňák“ a každých pár let se objeví další hrdina s planoucím pohledem a starou mapou v kapse, který slibuje, že tentokrát to bude ono. Jenže pak přijdou dvě hodiny CGI výbuchů, tuctových postav a zápletek tak vetchých, že by je rozfoukala i mumie s astmatem. Guy Ritchie, král uhlazeného násilí a testosteronových konverzací, se tentokrát pokusil ponořit do vod dobrodružného žánru, a výsledek? Fontána bez vody. Dobrodružství bez napětí. A ironie? Ta se tu topí.

Luke Purdue (John Krasinski), muž s duší Indiana Jonese a charismatem účetního na dovolené, prchá před bandou padouchů s ukradeným obrazem na zádech. Pak se scéna přesune do Londýna, kde Luke navštíví svou sestru Charlotte (Natalie Portman), kurátorku v muzeu a zároveň jedinou postavu, která se tváří, že by mohla mít IQ vyšší než pokojová teplota. Luke ukradne Rembrandta (protože proč ne), čímž ji připraví o práci, a my se tak můžeme pustit do pátrání po pramenu, které je ještě předvídatelnější než reklama na minerálku.

Guy Ritchie si očividně myslel, že dobrodružství rovná se pohyb. Hodně pohybu.Zápletka je jednoduchá: některé slavné obrazy obsahují skryté indicie, které vedou ke ztracenému Pramenu mládí. Jeden smrtelně nemocný miliardář (Domhnall Gleeson) má opravdu velkou motivaci financovat pátrání po tomhle legendárním nápoji. Takže tým vyráží: podmořské vraky, egyptské pyramidy, vídeňské knihovny, Interpol, mafie, tajné řády… a nic z toho vás nepřiměje přestat kontrolovat hodinky. Přemisťujeme se z jednoho místa na druhé, postavy luští záhady, kamera krouží, a my čekáme, kdy nás to konečně začne bavit. Guy Ritchie si očividně myslel, že dobrodružství rovná se pohyb. Hodně pohybu. Postavy utíkají, voda cáká, vlasy vlají… ale duše příběhu? Nikde. Je stejně tajemnou legendou, jako onen Pramen mládí, a nevíme, zda věřit v její existenci. Akční scény jsou technicky zručné, ale budí nulové emoce.

John Krasinski, jinak vždy sympatický dobrák, zde působí jako rozmazlené dítě, které si hraje na drsňáka. Chybí mu cynismus, dravost, jiskra. Krasinski prostě neumí být hajzl, který by zároveň bavil. Natalie Portman se snaží, to jí nelze upřít, ale její postava existuje jen proto, aby říkala „Tohle neudělám!“ a pak to samozřejmě udělala. Opakovaně. A s výrazem, jako když zjistíte, že jste si omylem objednali bezkofeinovou kávu. Vedlejší postavy? Lepší zapomenout. Eiza González má sice styl, ale dostala tolik prostoru jako poznámka pod čarou. A Domhnall Gleeson, jakkoli talentovaný, z každé zajímavé scény mizí rychleji než kapka vody na saharském slunci.

A přesto, v tom všem zmatku, náznak něčeho zajímavého existuje. Vztah bratra a sestry místo romantiky? To je příjemná změna. Narážky na reálné historické záhady, jako jsou krádeže obrazů? Skvělé oživení. Ale vše je podáváno tak mechanicky, že místo dobrodružství dostanete itinerář zájezdu cestovky. Scénář? Plný hlášek, které mají být vtipné, ale většinou jen konstatují, co se právě děje. A ten konec… Když se do popředí dostane Charlottin syn (který celou dobu působí jako náhodně přidaný rekvizitář v kraťasech), zatímco všichni ostatní po sobě střílí jako v Tarantinově cirkuse, máte pocit, že sledujete dva různé filmy, které se náhodou setkaly při editaci, a vy si nejste jistí, zda se máte smát, nebo zavolat střihači záchranku.

Pramen mládí se snaží tvářit jako zábava plná záhad, ale z těch pár zajímavých nápadů, které tu byly, se nepodařilo nic vytěžit. Pokud dodnes nosíte v peněžence obrázek Brendana Frasera z Mumie, možná tu dobrodružnou nostalgii oceníte. Jestli ale čekáte opravdové napětí, důvtip, nebo prostě čirou zábavu, pak se poohlédněte po jiném ukrytém pokladu.

Zírání na záhady, to mohl být podtitul snímku.