Přes všechny záseky a scenáristické přemety snímek umí bavit.
Ve světě, kde Marvel už stihl zmutovat snad i zeleninu na superhrdiny a zpomalit pád každého newyorského mrakodrapu filozofickým monologem, přichází Fantastická čtyřka: První kroky jako další pokus o vykopnutí této „první rodiny Marvelu“ ze záhrobí komiksových zklamání. Film, který se na první pohled tváří jako retro-futuristická hostina, v sobě skrývá překvapivě hutný koktejl stylu, melancholie a rodinné chemie. Ale časem se přemění na něco, co jsme už v různých variantách viděli ve spoustě jiných superhrdinských snímků. Naštěstí ne s tímto obsazením, které zachrání ledacos.
Představme si alternativní Zemi, která je zahalena do pastelových barev, kde Times Square zdobí billboardy Pan Am a Coca-Coly, robotický sluha Herbert připravuje večeři a vědci používají magnetofony. Fantastická čtyřka už je nějaký ten rok vesmírem ozářenou partičkou, milovanými hrdiny s vlastními televizními seriály a snídaňovými cereáliemi. V úvodu filmu je to vlastně nostalgická idylka, kdy vidíme montáž všech komických nepřátel, se kterými se už stihli vypořádat. Na prchavý moment snad i zadoufáme, že nás čeká superhrdinský film, který ví, že je podle zábavného komiksu, a nesnaží se být Shakespearovou tragédií.
Jenže pak se nebe roztrhne, přiletí stříbrná surfařka z vesmíru, oznámí, že jakýsi Galactus má hlad a tahle planeta mu zrovna připadla jako chutná jednohubka. Odpor je prý zbytečný, sbohem a šáteček. A od této chvíle se začne vše měnit: jak tón filmu, tak trpělivost diváka. Tady někde se totiž děj rozplývá asi jako ty cereálie ponechané moc dlouho v mléce. Scénář klopýtá přes další zápletky a morální dilemata. Galactus působí spíš jako gigantický robot s bolestí v zádech, než jako planetární predátor, a Silver Surfer je sice vizuálně zajímavá, ale strach z ní nemáme kvůli naznačenému flirtu s jinou, “hodnou” postavou. Zatímco ona proráží červí díry rychleji než geniální vědec Reed stihne spočítat koeficient zkázy, její šéf se vleče vesmírem jako kosmický Michael Myers v důchodu.
Pedro Pascal coby vůdce party Reed Richards místo předvádění superschopností buď diskutuje s manželkou, nebo si láme hlavu u tabule s výpočty. Analytický mozek jeho postavy překrývá každou emoci jako ochranný kryt na mobil. To nutí Pascala své temperamentní charisma držet hodně dobře schované mezi rovnicemi. Vanessa Kirby coby jeho žena Sue má charisma na rozdávání, ale scénář jí dal na většinu snímku do vínku především okřikování zbytku týmu. Johnny Storm v podání Josepha Quinna je typický mladší sourozenec, kterého nikdo neposlouchá, nakonec ani my. Má být rozverný, drzý, žádaný, ale své pověsti nedostojí. Asi jako když vás někdo navnadí, že vám teď řekne výbornou historku, ale vy se po dvaceti minutách stále nudíte a čekáte na vtip a pointu. Ben (Ebon Moss-Bachrach) jako jediný se svým vzezřením vypadá na první pohled jako superhrdina, ale snímek především ukazuje, že má vřelé srdce, než že by z něj sálal vnitřní žár. Působí jako kamarádský žulový medvídek a chybí nám u něj pořádný výbuch vzteku nebo alespoň destruktivní záchvat sebelítosti, na který by měl klidně nárok.
Nejsilnější momenty filmu přichází paradoxně tehdy, když se přestane snažit být tak vážný. Technicky je solidní, efekty občas umí přinést něco nevídaného, hudba se nese v duchu klasického orchestrálního patosu. Střih je svižný, tempo občas kolísá, ale nikdy neupadne do nudy, jen do mírné netečnosti. Bohužel šedesátkový vizuál se kamsi vytratí. Možná největší ironií filmu, který se nazývá První kroky, je to, jak často šlape vedle. Galactus, vesmírná hrozba s ozdobou jako od šíleného kloboučníka, přistává na Zemi s veškerou grácií brzdící soupravy metra. Jeho příchod by měl být monumentální, hrozivá událost, která přehluší všechno ostatní. Místo toho působí jako vesmírný správce, co zabloudil při inventuře planet.
Příběh se tváří jako epická báseň, ale realita je mnohem všednější.Příběh se tváří jako epická báseň, ale realita je mnohem všednější. Osud planety visí na vlásku, ale nikdo z hrdinů nevypadá, že by se opravdu bál. Jak se má divák potit strachy, když i postavy působí, jako by jen čekaly, až přijde střihač a scénu ukončí? Všechno je tak nějak… načasované. Zázračně. Odporně dokonale. Postavy se vždy objeví přesně tam, kde je třeba, přesně v tu sekundu, kdy je třeba. Ne jako projev hrdinství, ale jako projev scenáristické lenosti. A když už se někdo obětuje, nezapomeňte si nastavit stopky: návrat z mrtvých bývá v těchto filmech rychlejší než rozvoz pizzy.
Je tu i fascinující paradox, záporáci mohou ohýbat fyziku jako těsto na pizzu, zatímco naši hrdinové jsou stále limitovaní kyslíkem a lidskou křehkostí. Silver Surfer dokáže snad všechno, co si umane, a přitom je jen předvojem. Ten nepoměr mezi schopnostmi a výzvami činí většinu plánů Fantastické čtyřky zoufale směšnými. Jako by se snažili vyřešit globální krizi pomocí lega a nápovědy z Wikipedie.
A co vztahy? Nejsou. Reed a Sue působí jako kolegové z laboratoře, kteří se náhodou dostali do telenovely a nikdo jim to ještě neřekl. Zbylé mužské duo Johnnyho a Bena, kteří by měli předvádět dynamické pošťuchování a konverzační přestřelky, nás nerozesměje ani jednou. Ani Herbert, robotický sluha, nedostane příležitost být zábavný nebo výjimečný, a to je v Marvel vesmíru téměř zločin. V době, kdy i v dětském animáku má každý toaster osobnost a vybroušený sarkastický smysl pro humor, Herbert bublá vtipem asi jako týden otevřená minerálka, kterou jste zapomněli v autě.
A přece, přes všechny ty záseky, zkratky a scenáristické přemety, Fantastická čtyřka: První kroky umí bavit. Jemně, asi jako když v rádiu hraje vaše oblíbená píseň, kterou jste už léta neslyšeli. Vanessa Kirby dává Sue tolik vnitřní síly, že by zvládla před zkázou ochránit své dítě, planetu, a možná i tenhle film. Pedro Pascal kouzlem své osobnosti občas zakryje nedostatky scénáře. Julia Garner jako Silver Surfer je tajemný i něžný, éterický kosmický přízrak. Snímek je nevyvážený, ale i když je často jen průměrný a jindy celkem fajn, v některých momentech je naprosto super.
Fantastická čtyřka: První kroky není film, který vás zvedne ze židle, ale možná vás donutí se na ni posadit a na chvíli věřit, že Marvel ještě má co říct, i když to občas řekne trochu zmateně. Pravděpodobně si ho užijete, jestli dokážete odpustit superhrdinskému filmu, že se bere příliš vážně, jste milovníci sci-fi akce s nostalgií na jazyku a cynismem v kapse, a pokud věříte, že i když jsou první kroky nejisté, pořád se počítají.
„Hmm, tahle čepka se mi líbí, dáma má vkus!“
Tihle dva by měli míň koukat a víc se pošťuchovat.
Tohle je spíš Poměrně solidní čtyřka.
Fantastická čtyřka: První kroky / The Fantastic Four: First Steps
Fantastická čtyřka: První kroky není film, který vás zvedne ze židle, ale možná vás donutí se na ni posadit a na chvíli věřit, že Marvel ještě má co říct, i když to občas řekne trochu zmateně. Pravděpodobně si ho užijete, jestli dokážete odpustit superhrdinskému filmu, že se bere příliš vážně, jste milovníci sci-fi akce s nostalgií na jazyku a cynismem v kapse, a pokud věříte, že i když jsou první kroky nejisté, pořád se počítají.
- Hodnocení
